Jak jsem se tam dostal, mami?
Jsem zastánkyní pravdivého informování a navíc, nerada bych, aby na tom moje děti byly podobně jako já. Tedy že by si ještě v deseti letech myslely, že k plození dětí dochází výhradně po svatbě jakýmsi samoopylovacím procesem. To není výtka směrem k mým rodičům. Nepochybuji o tom, že by mi maminka byla všechno vysvětlila, kdybych se bývala více ptala. Ale já byla v těchto ohledech dost výrazně a dost dlouho jakási zamrzlá...Každopádně domluvili jsme se s mužem, že našim synům nebudeme nic skrývat. Koneckonců máme oba přírodovědné vzdělání a nic fyzického nám není cizí.
Začalo to tím, že náš Nejstarší, tehdy čtyřletý roztomilý chlapeček, sbalil na podolském koupališti dvě náctiletá děvčata a sdělil mi s rozhodností celého muže: "Maminko, já si je oženim obě!" Holky se smíchy málem utopily a přede mnou vyvstal problém, jak vysvětlit synkovi, že víceženství ve střední Evropě jaksi nefrčí. Snažila jsem se přiblížit mu krásy monogamního soužití, ale marně. Beru jako úspěch, že se nakonec nerozhodl pro odjezd do Arabských Emirátů, ale pouze pro život v jakési variantě švédské trojky. Nedokázala jsem ho totiž přesvědčit, že jeho vyvolené s plánem na společnou domácnost zřejmě nebudou nadšeny ("A proč, mami?"), ani že místní úřady mu dva sňatky prostě nepovolí ("To nevadí, já budu mít jednu na doma a jednu do práce.")
O pár měsíců později, když mi vyrostlo břicho s jeho nejmladším sourozencem, začal logicky uvažovat o tom, jak brášku dostaneme ven. Už je to tady! řekla jsem si a vysvětlila mu, že miminko si to zařídí samo. Až bude dostatečně veliké a do bříška se nevejde, bude se snažit vylézt. A já budu moc a moc tlačit až ho vytlačím ven. Následovala chvíle ticha, kdy si Nejstarší mou odpověď rovnal v hlavě. "Ty ho vykadíš, mami?" otázal se pak. Úsměv mi ztuhl na rtech. Musela jsem si přiznat, že pravdivé informování mi asi ještě dá zabrat. Přidala jsem tedy k výkladu speciální "dírku na miminka". Samozřejmě, že ji chtěl vidět. Samozřejmě, že jsem mu ji neukázala. I pravda má své hranice.
Když se mimino narodilo, nadešel Ten okamžik. Chvíle, kdy Nejstarší začal bádat nad vznikem života. Faktem je, že mu k tomu trochu napomohl manžel ve snaze jednou pro vždy ukončit diskusi o tom, jak strašní jsme rodiče, když jsme ho odmítli vzít k porodu. "Až si uděláš vlastní děti!" utnul veškeré dotazy na to, kdy mu tedy jako umožníme sledovat "vyrození" nějakého nemluvněte. Bylo mi jasné, co bude následovat . "A jak si je udělám?" Přišel čas na pohádku O semínku a vajíčku...
Náš Nejstarší tedy ví v necelých šesti letech všechno. Proč, jak, čím i kudy. Nezdá se být nějak ohromen nebo znechucen. Jediným vedlejším efektem tak je, že nás nutí do produkce dalších sourozenců, zřejmě aby mohl proces tvorby sledovat v praxi. Doufám, že dalším vedlejším efektem nebude to, že se stane ze studijních důvodů tatínkem už v šestnácti. Ale zatím to vypadá, že snad ne. Dneska cestou do školky mi totiž řekl: "Maminko, já si vezmu za ženu někoho jako ty!"
Markéta Hrdoušková
Dny po tajfunu
Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe
Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...
Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře
Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán
Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Markéta Hrdoušková
Až budu volit prezidenta, mami....
Tak máme za sebou první politickou debatu. A to tomu nejstaršímu není ještě ani devět.
Markéta Hrdoušková
Psí podraz
"Jedny ty noviny s psama, prosím!" Kluk ve frontě přede mnou byl tutově prvňáček. Z kapsičky na krku se snažil vyhrabat kapesné. Našel sedmnáct korun a ty noviny stály devatenáct.Vypadal děsně smutně a tak jsem mu ty dvě koruny dala. Vzápětí jsem toho litovala. Za svoje kapesné si odnesl (kromě zpráv o methylalkoholových mrtvých, které, alespoň doufám, číst nebude), dvě samolepky. Na jedné byl zadek z dalmatina.
Markéta Hrdoušková
Pozitivní motivace
Mělo by to prý fungovat mnohem lépe než hrozby a trest. Respektovat je. Promluvit si s nimi, vysvětlit proč a půjde to samo.
Markéta Hrdoušková
Mateřská logistika
Kdysi dávno jsem si myslela, že logistika úzce souvisí s logikou. Že přesun věcí a lidí v čase a prostoru musí podléhat určitým pravidlům.
Markéta Hrdoušková
Proč ta hysterie?
Poslední dva dny masochisticky pročítám diskuse o domácích porodech. Ať se snažím pochopit argumenty i emocionální výkřiky odpůrců sebevíc, pořád mi to neštymuje.
Markéta Hrdoušková
Takové slušné děti
Pravidelně cestou do školy míjíme tři dědoušky. Někdy už za supermarketem, jindy až u přechodu, záleží na tom, jaké zpoždění máme. Jdou a povídají si.
Markéta Hrdoušková
Zlaté české ručičky
Nevím, zda je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ale vím, že mnohem horší je přestěhovat se do bytu, který zároveň rekonstruujete. To je akce pro opravdové labužníky.
Markéta Hrdoušková
Porodem to nekončí...
Mluvím o pupeční šňůře. Vypadá to jednoduše. Mimino se narodí, doktor udělá šmik a máme tu nového odděleného člověka. Ale tak to není. Pupeční šňůra zůstává ve virtuální podobě a někdy bývá mnohem pevnější, než ta skutečná. Celá ta dlouhá následující léta se různě natahuje, smršťuje, trhá, uzluje, vyspravuje a nakonec se většinou přetrhne.
Markéta Hrdoušková
Mami, co jsou to kozy?
A to je tahle otázka z mírnějších... "Mami, co je to šukat?" Jsem celkem otevřený rodič. Takže ve svých sedmi letech už moc dobře ví, jak se dělají miminka. Nicméně celý repertoár názvů tohoto procesu jsem mu ještě neodtajnila. Měla jsem nejspíš tušit, že to za mě udělají spolužáci.
Markéta Hrdoušková
Můj největší amígo
Z mateřské školky si toho moc nepamatuji. Matně si vzpomínám jen na obrovský knír pana školníka. Také na koloběžky s nafukovacími koly, o které byla vždycky rvačka a já si ji nikdy nevybojovala.
Markéta Hrdoušková
Píchněte do mě, doktore!
Dosud jsem s alternativní medicínou neměla zkušenosti. Tedy nepočítám-li samoléčbu ošklivého kašle, který mě přepadl před třemi roky na sklonku mongolské zimy ve třetím měsíci těhotenství. Tehdy jsem si v zoufalství nad skutečností, že mongolský doktor mi s vysokou pravděpodobností předepíše nějaký smrtící koktejl v duchu hesla "důležité je přežít zimu, případné následky léčby jsou proti tomu prkotina", přilepila na hruď obklad z hořčice a vypálila si tam obrovský čtverec. Poleptání hořčicí jsem následně léčila medvědím sádlem, které mi manžel přivezl z lovu. Tedy ne, že by skolil medvěda, ale zřejmě se spřátelil s nějakým mongolským lovcem natolik, že ten mu tuto vzácnost a mongolský všelék jako důkaz úcty věnoval. Dodnes věřím, že medvědí sádlo zabralo proti kašli i spálenině. A pokud ne, alespoň mi nezapříčinilo další újmu na těle. Tenhle způsob ošetřování je zřejmě dostatečně alternativní, ale nejsem si tak úplně jistá, zda se dá nazvat léčbou.
Markéta Hrdoušková
Zábava až do vyčerpání
Jsem vesměs introvertní bytost s nesmělým úsměvem, která si, když ji někdo náhodou osloví, vylije leknutím víno do výstřihu a při pokusu odpovědět se udusí jednohubkou.
Markéta Hrdoušková
Lidi, co se nestydí (fotoblog)
Cvičí, tančí, zápasí, zpívají, hrají pink-ponk, učí se na strunné nástroje, točí mečem nad hlavou. Ráda kolem nich chodím. Ráda je pozoruju. Je na co se koukat. Nikdo se neschovává, když mu něco nejde. Ritan park v srdci Pekingu funguje jako tělocvična, lidová škola umění, divadelní prkna, klub seniorů i mateřské centrum. A všude tam jsou. Lidi, co se nestydí.
Markéta Hrdoušková
Píchni ho, řízni ho, ať mu teče krev!
"Seš mrtvej!" Nejsem!" "Prásk! Tak teď už si!" Fascinují mě klučičí hry. Ať se snažíte, jak snažíte vychovat z nich pacifisty, stejně po sobě budou střílet.
Markéta Hrdoušková
Cvrček kanibal
Náš cvrček ztratil nohu. Byla jsem si naprosto jistá, že ještě před několika dny měl všechny. Propátrala jsem jeho obydlí a hledala jakékoliv pozůstatky připomínající hmyzí končetinu. Nic jsem nenašla.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)