Zmateni v tradicích

20. 12. 2010 8:10:17
"A budu moct vypráskat fakt všechny holky, mami?" "No budeš, ale Velikonoce jsou až za půl roku," nechápala jsem synovu umanutost pomlázkou a kraslicemi na začátku zimy. Až když mi připomněl, že se přeci budeme učit ty koledy, a že jsem to já sama tvrdila, došlo mi, že moje vysvětlování českých lidových tradic má jisté nedostatky.

Mám tradice ráda. Vždycky jsem se zuby nehty snažila alespoň ty základní dodržovat, a to i v době, kdy jsem žila na opačné straně Zeměkoule. Tehdy jsme s kamarádkou v půli prosince v téměř čtyřicetistupňovém horku zapálily svíčku, pěly "Neseem váám noviinyy..." a zarputile matlaly vanilkové rohlíčky. Od té doby, co mám děti, je moje potřeba udržování tradic ještě větší. Začali jsme, jak jinak než Vánoci. Společně jsme pekli cukroví a já po večerech tvořila adventní věnce z vlastnoručně natrhaného chvojí a červených šípků. Protože jsme žili na malém městě, komerční šílenství a klíny do hlavy v podobě reklam "Ježíšek by koupil toato" nás pokojně míjely a my jejich masáž vnímali jen tak okrajově. Na Štědrý den jsem pak stírala slzy dojetí pod živým smrčkem ozdobeným sušenými kolečky pomeranče, když mimino ožužlávalo balící papír.

A pak jsme odletěli do Mongolska. Pobyt za hranicemi nám v těch tradicích nadělal tak trochu zmatek a vyzkoušel nás ze schopností improvizace. První překvapení jsem zažila při pokusu upéct linecké kroužky plněné marmeládou. Vzala jsem mongolskou mouku, máslo a cukr, český recept a vyrobila....drcený beton. Metodou pokus-omyl, jsem pak musela předělat všechny oblíbené recepty podle mongolských surovin. Ale co naplat, cukroví prostě nechutnalo tak, jako doma...

Další zklamání mě čekalo po zjištění, že všechny jehličnaté stromy v okolí Ulánbátaru jsou buď opadané modříny nebo borovice s první větví ve výši pěti metrů nebo suchá torza. Čekaly nás první vánoční svátky bez jediné zelené chvojky a první Štědrý den se stromkem z PVC. Vím, je to ekologické, ale na druhou stranu ozdobit takový plastikový smrček hořícími svíčkami, to vypadá na stoprocentně úspěšný pokus hodný pyromana. Takže jsme koupili naše první elektrická světýlka. Blikala modře, žlutě a červeně a kluci povykovali nadšením. Požáru jsme přesto málem neunikli, protože polystyrenový adventní věnec obalený pytlovinou a stužkami hoří úplně stejně dobře jako ten obalený chvojím.

Co chybělo úplně, byla vánoční atmosféra. Na ulicích jsme sice míjeli ozdobené vánoční stromky, ale vzhledem k tomu, že prostě tenhle svátek není Mongolům vlastní, byly to mnohdy spíš takové futuristické pokusy. Obrovského Santa Klause, kterému místo rukou čouhaly až do dubna z rukávů jen dráty, už nepočítám vůbec. Také nikde nebyl k sehnání balící papír, skořicové trdelníky ani svařené víno. Poprvé bylo vytvoření toho krásného vánočního tajemna a radostného očekávání doprovázejícího Ježíškovo narození jen a jen na nás. Nevím, jestli se nám to podařilo dokonale, ale Ježíšek nakonec přiletěl. Dětské oči zářily, stromeček barevně blikal, cukroví vonělo, kapr se usmažil a vánočka se mi mimořádně povedla.

Po oslavách Silvestra, 1. ledna, musely v našem tradičním programu také nastat změny. Nešli jsme na rodinnou procházku do lesa, protože ve čtyřicetistupňovém mrazu by nám po půlhodině odpadl nos, ale obšlápli jsme si třikrát ovó, posvátnou hromadu kamení, nechali tam dobrým duchům nějakou tu sladkost na zub a poprosili je o přízeň v dalších měsících. I naši kluci už chápali, že to se prostě musí a ochotně se podělili se zástupci mongoského spirituálna o bombony. Teď mě ale napadá, že letos nám tahle naše nová tradice bude chybět a nezbývá, než rychle najít nějakou čínskou alternativu.

V Mongolsku nám také přibyl Tsagan Sar neboli mongolský Nový rok. Ten se slavil nepravidelně, kolem února. Naši přátelé nás vždy pozvali do nějaké rodiny, my navlékli děti do mongolského národního kroje, délu, a šli jsme vzdát čest stařešinům rodu. Nechali jsme se líbnout na líce a poté si sedli kolem stolu a baštili búdzy (knedlíky plněné mletým masem). Pokud ten stůl stál v jurtě uprostřed stepi, mohli jsme si v přestávkách mezi jídlem jako bonus venku pohladit pobíhající novorozená jehňata. Já navíc úpěnlivě doufala, že nikoho nenapadne poctít mě několika plátky studeného skopového tuku odřezaného zpod ocasu celé ovce, trůnící uprostřed slavnostní tabule. Protože odmítnutí by bylo proti mongolskému bontonu. Následky přijetí a snězení by byly zřejmě proti jakémukoliv bontonu...

A pak jsme se znovu přestěhovali. Čekají nás další zmatky v tradicích, další změny a improvizace. Ale jedno je jisté. Nezáleží na tom, kde slavíte, ani jestli všechno odpovídá vašim jistotám, zažitým a léty prověřeným rituálům. Nejdůležitější je, že slavíte spolu a že se máte rádi. Tolik klišé. A navíc, já už jednu jistotu mám. Vánoční balicí papír se v Číně sehnat dá.

Napsáno pro Ona Dnes.

Autor: Markéta Hrdoušková | pondělí 20.12.2010 8:10 | karma článku: 22.55 | přečteno: 2645x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Jana Melišová

Keď človek páchá zlo, kde je Boh?

Má človek slobodnú vôľu? Môžeme sa nezávisle rozhodovať a ovplyvňovať smerovanie nášho života? Mám za sebou desať rokov práce kaplána vo väzení. Takže trochu viem, čo to robí alebo nerobí s človekom, keď sa dopustí veľkého zla.

29.3.2024 v 11:54 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 170 | Diskuse

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 380 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 30.53 | Přečteno: 530 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 189 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.38 | Přečteno: 9288 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4337

- Máma tří kluků, partnerka, kamarádka, dobrodruh.

- Vzděláním antropoložka, profesí leccos.

- Domovem v Tchai-peji

- Mám ráda svoje děti, manžela, teplou sprchu, kávu s mlékem, večery s knížkou, dlouhý spánek...
Locations of visitors to this page

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...