Prohibice po mongolsku

Představte si následující situaci. Jako každé úterý (nebo čtvrtek či pátek) míříte setmělou ulicí do své oblíbené hospůdky na pokec s kamarády. Však už se taky srocují před vchodem. Škrtnete zapalovačem a při blikotu plaménků  slabikujete písmena na dveřích: "Z nařízení vlády do odvolání zavřeno."

"No nic, půjdem jinam," řeknete si a zkusíte podnik na druhé straně náměstí. Stejná cedule. Narazíte na ni i u dalších třech pohostinských zařízení v okolí. Něco se děje. Neztrácíte naději, neb u Franty v bejváku bude taky sranda, jen si musíte nakoupit nějaký to pitivo s sebou. Jenže ouha. V supermarketu je přes basy, z nichž jste ještě včera brali lahváče, přehozená černá plachta, stejně jako na regálech s vínem a tvrdým alkoholem. To už vás opravdu zamrazí...

Zdá se to nereálné? V českých poměrech nejspíš ano. Ale v hlavním městě Mongolska?

"Dneska jdeme ke Karlovi domů," oznámil mi manžel, když mířil na pravidelnou  týdenní akci. Nijak by mě to nepřekvapilo, kdyby Karel nevlastnil hospodu, v níž se každý čtvrtek parta přátel a známých scházívá. "Proč domů?" zajímá mě. "Má zavříno, je prohibice," odvětí hlava rodiny, vyhrabe z mrazáku lahev vodky, políbí děti a je v tahu.

Mongolská vláda reaguje rychle. To by se u potomků Čingischána ještě dalo očekávat. Kdyby jejich slavný předek neměl nevšední schopnosti rychle vydávat ty správné povely, nikdy by si nepodmanil většinu tehdejšího známého světa. Ale alkohol? Vodka? Jak mohl vládní kabinet sáhnout na téměř národní nápoj, kterým se vítají staří i zbrusu noví přátelé, nechybí v žádné domácnosti, je všelékem na strasti i oslavou slastí mongolského života? To už musel být opravdu vážný důvod.

Na Silvestra v Ulánbátaru a jeho okolí zemřelo 11 lidí na otravu alkoholem. Oslavili totiž příchod nového roku vodkou, která byla vyrobena z methanolu určeného k průmyslovému využití. Další desítky lidí měly větší štěstí a přežily. Vláda okamžitě zakázala až do odvolání  prodej veškerého alkoholu v restauracích, hospodách i obchodech. Policie okamžitě začala případ vyšetřovat a během týdne zjistila odkud "otrávená" vodka pocházela. Případ dosáhl obrovských rozměrů. Smrtící vodky může být v oběhu až 3000 litrů. Prohibice platí dál a nikdo neví, kdy skončí.

Navzdory tomu plyne život v hlavním městě v poklidu dál. Nikdo se nebouří, alkoholici nerabují obchody a když jsem dneska kupovala čistič na okna, bylo ho v oddělení drogistického zboží kupodivu dost. Jen občas někdo smutně a s nadějí v očích zalomcuje zalepenými dveřmi u chladících boxů, za nimiž stojí orosené plechovky piva. Nenapadá mě jiný důvod, než že Mongolové mají ve svých jurtách dostatek skrytých zásob, které jim dovolují s bohorovným klidem přežít "suché" období. Které navíc musí jednou skončit.

Během jednoho jediného týdne se stačila projevit nesporná pozitiva absence alkoholu v obchodech. Podle neověřených informací několikanásobně klesla kriminalita v hlavním městě a závratně ubylo také dopravních nehod. Škoda, že toho nejspíš nikdo nevyužije k vypracování seriózní studie. Ne, nejsem pro aplikaci „suchého“ zákona v našem právním řádu. Nejsem takový snílek, abych věřila, že by něco takového prošlo. Taky nejsem abstinent. Prostě mi to přijde zajímavé.

Přemýšlím, jak by asi zareagovala česká vláda, kdyby lidé začali umírat na otravu dvanáctkou, kterou někdo vyrobil pokoutně z vody odebírané z místní stoky. A co by dělali štamgasti, kdyby narazili na zavřené dveře hospod a prázdné regály v obchodech. Rozešli by se v klidu domů, přepočítali lahve ve špajzu, jednu chlazenou z lednice by si rovnou otevřeli a sedli si k televizi? Pochybuju. Naštěstí není naším národním nápojem vodka. A čeští pivaři jsou fajnšmekři. Pivo ze stoky by prostě nepili.