Pravidelně cestou do školy míjíme tři dědoušky. Někdy už za supermarketem, jindy až u přechodu, záleží na tom, jaké zpoždění máme. Jdou a povídají si.
My si taky povídáme, většinou. Tedy pokud neběžíme, protože to nám pak nestačí dech. Klukům se ti starouškové líbí, protože jsou také tři a také někam takhle brzy po ránu míří. A navíc jsou zvědaví, kam ti tři pánové každý den chodí. "Tak se jich zeptejte, hlavu vám neutrhnou, maximálně řeknou, že vám do toho nic není," poradila jsem jim. Ale na takovouhle otázku jsou příliš stydliví. Přeci jen jsou to cizí dědoušci. Na druhou stranu, když sem-tam jeden z nich chybí nebo je nepotkáme vůbec, je to divné. Kluci mají strach, co se s jejich starými známými stalo. Takže vlastně už tak úplně cizí nejsou. Každopádně je alespoň každé ráno pěkně nahlas pozdraví.
Jinak to s tím zdravením až tak slavné není. Někdy sice mají svůj den a hulákají "dobrý den" i na každého z dvaceti projíždějících cyklistů uprostřed lesa, ale většinou jim to musím pořád připomínat. Ve škole: "Když se loučíš s paní učitelkou, tak se na ní alespoň podívej!" Ve školce: "Co se říká, když přijdeš do třídy?" Před domem: "Tahle paní je naše sousedka, to kruci kluci neumíte ani zabučet??? Kolikrát vám to budu opakovat?" Opakování je matka moudrosti, takže zřejmě ještě mnohokrát. Po dnešním ránu se ale možná nebudu muset snažit tak často.
Dnes, když jsme opět míjeli naše staříky, když kluci řekli své hlasité "dobrý den!", jeden z pánů se zastavil a zavolal na ně. "Kluci, vy jste takoví slušní a pěkně vychovaní, tumáte..." a podal každému z nich jednu čokoládu. Kluci zaraženě poděkovali a po zbytek cesty o tom přemýšleli. "Mami, a to ten pán za tu čokoládu musel zaplatit peníze, že jo. On nám chtěl udělat radost a vzpomněl si na nás! A nebudou si teď myslet, že chceme jen čokoládu, když je budeme dál zdravit?" Dědeček s čokoládou jim dal hmatatelný důkaz, že slušnost je dobrá věc, že když někoho pozdraví a popřejí mu pěkný den, není to jen prázdné gesto, které už v dnešní době nikoho nezajímá a vlastně si ho ani nevšimne. A já věřím, že to pochopili správně a nebudou teď za každý pozdrav vyžadovat pamlsek. Uvidíme zítra, až potkáme u dveří sousedku.
