Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Bílý měsíc

Tak jsme přivítali mongolský nový rok. Nekonaly se žádné bouřlivé oslavy, všechno se neslo v rovině velmi tradiční a já jsem moc ráda, že jsme mohli být při tom. Neměli jsme ponětí, co to obnáší. Budu-li mluvit za sebe, byla jsem nervózní, abychom to takříkajíc "nezvorali", aby kluci neprovedli nějakou nepředloženost a aby naši hostitelé nebyli nemile překvapeni, co jsou ti Češi zač.

Mongolové jsou národ založený na dodržování tradic, vyznávající šamanismus, žijící v sepětí s přírodou a jako tací se musejí řídit fůrou pravidel a tabu. V každodenním životě se to nějak srovná, ale sami dobře víte, jak dokážou svátky udělat z jednoduchých věcí složité a že i u nás se nesmí při štědrovečerní večeři vstávat od stolu, na nový rok nesmí viset prádlo a kdoví, co ještě. Já sama v tom mám binec, Mongol by jen zíral a stejně tak jsme zírali my, když jsme zaklepali na dveře v jednom velmi, ale opravdu velmi sešlém ulánbátarském paneláku.

V tomhle pozvání měla prsty Alena (znáte ji z předchozích Střípků), která má neodolatelný smysl pro "každou špatnost". Nabyla přesvědčení, že když všechny čtyři děti navlékneme do burjatských délů, stařeček a stařenka, k nimž jsem jeli na návštěvu, z toho budou mít příjemný šok. Jistěže jsme jí věřili, protože kromě smyslu pro humor má i mongolského manžela a prostě za ta léta "zná své lidi". Přesto, jet k někomu nečekán, nezván...no však víte. Ale Alena se nemýlila.

Tady by asi bylo na místě přiblížit, jak se vlastně Tsagan car (bílý měsíc) v Mongolsku slaví. Nejstarší příslušníci klanu či široce rozvětvené rodiny připraví hostinu (samozřejmě za vydatné pomoci mladších příbuzných), na níž nesmí chybět dušená tučná ovce, tsagan carový chléb posypaný árulem, bombóny a cukříky, bůdzy, bramborový salát, sladká rýže a spousta dalších dobrot. A pak sedí a čekají hosty. Příchozí nenosí dárky, ale nové bankovky, které stařešinům předají přesně stanoveným způsobem - ruce mladšího musí být pod rukama staršího, řekne se "amarbajnů", polibek z jedné strany a z druhé..a je to. Pak se sedí a jí a pije a když přijde další návštěva, odchází se, protože ať panelákový byt nebo jurta, místa je tam poskrovnu.

Když se nás deset hostů nahrnulo ke stařečkům do obýváku, bylo tam vážně plno. Všechny procedůry jsme zvládli, dokonce i kluci odříkali své "amarbajnů" bez škobrtnutí a hned potom se vrhli jako kobylky na sladkosti. Za ty dvě hodiny, které návštěva trvala, stihli pozřít asi půl kila karamelek a cukru. A bylo vážně neuvěřitelné, jak se všichni "domácí" chovali úplně přirozeně, jako kdybychom se znali léta a nebyli vetřelci, kteří jim neočekávaně vtrhli do oslav.

Tím ale naše tsagancarové dobrodružství nekončilo. O dva dny později jsme byli pozváni do jurty ve stepi, hodný kus cesty od Ulánbátaru. Byl mráz a navíc foukal šíleně ledový vítr. Když jsme na půl cestě vystoupili, abychom si připili na zdraví a obešli ovó, málem jsme zmrzli. U jurty našich hostitelů na nás čekalo milé překvapení. V ohradě se zvířaty se hašteřily a poskakovaly snad dvě desítky čerstvých kůzlat a jehňat. Bylo mezi nimi příjemné teplo. Děti se mazlily s mláďaty, která nebyla ani trochu ostýchavá. Jiříkovy světle zelené rukavice si bůhvíproč pletly s cecíky a ocucávaly mu palce. Pak nám přeci jen začínala zima zalézat za nehty a vlezli jsme do jurty.

Čekalo na nás obvyklé pohoštění - kusy dušené ovce, bůdzy, kumys a vodka. Kolem malého stolku nás sedělo včetně majitelů obydlí asi třináct, pět malých dětí a jedno tříměsíční mimino, které se nenechalo vyvést z klidu ani hlaholem hovoru. Tříletý chlapeček, který tu byl doma, neustále vybíhal ven z jurty a zase nazpátek jen ve svetříku a bez čepice, tváře rudé mrazem. Jeho máma totéž prováděla v tričku s hlubokým výstřihem a odkrytými zády (ten dekolt jsem pochopila ve chvíli, kdy se mimino probudilo a chtělo pít...). Já jsem přtom jen jednou vyběhla ven - a málem mi umrznul zadek. Jsme my tak choulostiví nebo oni tak otužilí? Nejspíš obojí.

Došlo i na tabatěrky. Tuhle věcičku tu vlastní každý. Tedy měl by ji mít, protože potká-li Mongol jiného Mongola ve stepi, vymění si tabatěrky, šňupnou a znamená to něco jako dýmka míru. Prostě tímhle úkonem vyjadřují, že jejich úmysly jsou čisté. Některé kousky jsou fakt antikvární, ze vzácného kamene, s uzávěrem z červeného korálu, dědící se z generace na generaci. Mohou dosáhnout ceny tisíců dolarů. Byla to první příležitost, kdy jsem šňupala tabák a povím vám, není to tak úplně špatný. Asi si taky pořídím tabatěrku. Ale nějakou levnější, z PVC...

Poté, co jsme opustili jurtu, vyrazili jsme zpět do Ulánu, do další rodiny. Opět se hodovalo, opět ležela na stole tučná ovce, bůdzy, chleby a hora dalšího. Znovu se pila vodka a kumys. Jediná změna spočívala v tom, že tentokrát se vše odehrávalo v rodinném domku, takže bylo víc prostoru pro působení naší divoké chlapecké čtyřky. Domácí zavřeli psa, údajně aby děti nepokousal, ale domnívám se, že spíš to bylo z obavy o jeho život. Kluci se absolutně neostýchali a vydali se do prvního patra demolovat piáno. Úžasné je, že v mongolských rodinách je vždycky spusta lidí ochotných se postarat o cizí děti. Takže synkové zmizeli z očí (jen podle zvuků jsme měli neustále přehled, co asi právě dělají) a my se mohli věnovat zábavě.

Nebojte, dál už to nepokračuje. Večer jsme jeli domů nacpaní jak žoky s moukou. Kromě všeho toho jídla, pití, barev a zvyků mě nejvíc uchvátila otevřenost a pohostinnost místních lidí. Vždyť zkuste si to představit. Je Štědrý večer, kapr a salát na stole, zasedáte k večeři. Když v tom u dveří zazvoní vaši kamarádi s tlupou úplně cizích lidí, mankote snad dokonce Mongolů, kteří děsně touží vidět, jak to vlastně slavíte. Možná, že je posadíte ke stolu, snad budete mít i dostatek řízků a vína. Ale ruku na srdce, budete opravdu, ale opravdu rádi, že k vám přišli?

Tsagan car je za námi, všechno nejlepší v roce Krysy.

Tento článek vyšel v sérii Mongolské střípky na http://www.baby-cafe.cz

Autor: Markéta Hrdoušková | pondělí 18.2.2008 16:16 | karma článku: 10,33 | přečteno: 2507x
  • Další články autora

Markéta Hrdoušková

Dny po tajfunu

Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.

30.9.2015 v 10:27 | Karma: 13,36 | Přečteno: 764x | Diskuse| Cestování

Markéta Hrdoušková

Ranní kafe

Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.

2.9.2014 v 7:58 | Karma: 20,15 | Přečteno: 1034x | Diskuse| Osobní

Markéta Hrdoušková

Kdo hraje hry, nezlobí...

Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.

28.4.2014 v 9:45 | Karma: 22,30 | Přečteno: 1077x | Diskuse| Osobní

Markéta Hrdoušková

Beethoven pro popeláře

Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.

1.10.2013 v 10:15 | Karma: 25,07 | Přečteno: 1400x | Diskuse| Cestování

Markéta Hrdoušková

Buchtám vstup zakázán

Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.

26.3.2013 v 9:20 | Karma: 27,85 | Přečteno: 5323x | Diskuse| Ona

Markéta Hrdoušková

Až budu volit prezidenta, mami....

Tak máme za sebou první politickou debatu. A to tomu nejstaršímu není ještě ani devět.

28.1.2013 v 11:26 | Karma: 38,22 | Přečteno: 5081x | Diskuse| Společnost

Markéta Hrdoušková

Psí podraz

"Jedny ty noviny s psama, prosím!" Kluk ve frontě přede mnou byl tutově prvňáček. Z kapsičky na krku se snažil vyhrabat kapesné. Našel sedmnáct korun a ty noviny stály devatenáct.Vypadal děsně smutně a tak jsem mu ty dvě koruny dala. Vzápětí jsem toho litovala. Za svoje kapesné si odnesl (kromě zpráv o methylalkoholových mrtvých, které, alespoň doufám, číst nebude), dvě samolepky. Na jedné byl zadek z dalmatina.

23.9.2012 v 11:33 | Karma: 30,95 | Přečteno: 2214x | Diskuse| Ostatní

Markéta Hrdoušková

Pozitivní motivace

Mělo by to prý fungovat mnohem lépe než hrozby a trest. Respektovat je. Promluvit si s nimi, vysvětlit proč a půjde to samo.

19.4.2012 v 9:43 | Karma: 20,80 | Přečteno: 2894x | Diskuse| Ona

Markéta Hrdoušková

Mateřská logistika

Kdysi dávno jsem si myslela, že logistika úzce souvisí s logikou. Že přesun věcí a lidí v čase a prostoru musí podléhat určitým pravidlům.

22.2.2012 v 11:33 | Karma: 21,45 | Přečteno: 1921x | Diskuse| Ona

Markéta Hrdoušková

Proč ta hysterie?

Poslední dva dny masochisticky pročítám diskuse o domácích porodech. Ať se snažím pochopit argumenty i emocionální výkřiky odpůrců sebevíc, pořád mi to neštymuje.

27.1.2012 v 19:23 | Karma: 42,88 | Přečteno: 10164x | Diskuse| Společnost

Markéta Hrdoušková

Takové slušné děti

Pravidelně cestou do školy míjíme tři dědoušky. Někdy už za supermarketem, jindy až u přechodu, záleží na tom, jaké zpoždění máme. Jdou a povídají si.

25.1.2012 v 11:45 | Karma: 31,17 | Přečteno: 3117x | Diskuse| Ostatní

Markéta Hrdoušková

Zlaté české ručičky

Nevím, zda je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ale vím, že mnohem horší je přestěhovat se do bytu, který zároveň rekonstruujete. To je akce pro opravdové labužníky.

12.12.2011 v 13:40 | Karma: 31,09 | Přečteno: 5770x | Diskuse| Osobní

Markéta Hrdoušková

Porodem to nekončí...

Mluvím o pupeční šňůře. Vypadá to jednoduše. Mimino se narodí, doktor udělá šmik a máme tu nového odděleného člověka. Ale tak to není. Pupeční šňůra zůstává ve virtuální podobě a někdy bývá mnohem pevnější, než ta skutečná. Celá ta dlouhá následující léta se různě natahuje, smršťuje, trhá, uzluje, vyspravuje a nakonec se většinou přetrhne.

1.12.2011 v 14:43 | Karma: 38,72 | Přečteno: 5642x | Diskuse| Osobní

Markéta Hrdoušková

Mami, co jsou to kozy?

A to je tahle otázka z mírnějších... "Mami, co je to šukat?" Jsem celkem otevřený rodič. Takže ve svých sedmi letech už moc dobře ví, jak se dělají miminka. Nicméně celý repertoár názvů tohoto procesu jsem mu ještě neodtajnila. Měla jsem nejspíš tušit, že to za mě udělají spolužáci.

1.11.2011 v 14:35 | Karma: 36,23 | Přečteno: 5305x | Diskuse| Ostatní

Markéta Hrdoušková

Můj největší amígo

Z mateřské školky si toho moc nepamatuji. Matně si vzpomínám jen na obrovský knír pana školníka. Také na koloběžky s nafukovacími koly, o které byla vždycky rvačka a já si ji nikdy nevybojovala.

4.10.2011 v 9:17 | Karma: 29,11 | Přečteno: 3225x | Diskuse| Ostatní

Markéta Hrdoušková

Píchněte do mě, doktore!

Dosud jsem s alternativní medicínou neměla zkušenosti. Tedy nepočítám-li samoléčbu ošklivého kašle, který mě přepadl před třemi roky na sklonku mongolské zimy ve třetím měsíci těhotenství. Tehdy jsem si v zoufalství nad skutečností, že mongolský doktor mi s vysokou pravděpodobností předepíše nějaký smrtící koktejl v duchu hesla "důležité je přežít zimu, případné následky léčby jsou proti tomu prkotina", přilepila na hruď obklad z hořčice a vypálila si tam obrovský čtverec. Poleptání hořčicí jsem následně léčila medvědím sádlem, které mi manžel přivezl z lovu. Tedy ne, že by skolil medvěda, ale zřejmě se spřátelil s nějakým mongolským lovcem natolik, že ten mu tuto vzácnost a mongolský všelék jako důkaz úcty věnoval. Dodnes věřím, že medvědí sádlo zabralo proti kašli i spálenině. A pokud ne, alespoň mi nezapříčinilo další újmu na těle. Tenhle způsob ošetřování je zřejmě dostatečně alternativní, ale nejsem si tak úplně jistá, zda se dá nazvat léčbou.

13.7.2011 v 12:28 | Karma: 25,41 | Přečteno: 3692x | Diskuse| Ostatní

Markéta Hrdoušková

Zábava až do vyčerpání

Jsem vesměs introvertní bytost s nesmělým úsměvem, která si, když ji někdo náhodou osloví, vylije leknutím víno do výstřihu a při pokusu odpovědět se udusí jednohubkou.

13.6.2011 v 9:35 | Karma: 20,01 | Přečteno: 2546x | Diskuse| Ostatní

Markéta Hrdoušková

Lidi, co se nestydí (fotoblog)

Cvičí, tančí, zápasí, zpívají, hrají pink-ponk, učí se na strunné nástroje, točí mečem nad hlavou. Ráda kolem nich chodím. Ráda je pozoruju. Je na co se koukat. Nikdo se neschovává, když mu něco nejde. Ritan park v srdci Pekingu funguje jako tělocvična, lidová škola umění, divadelní prkna, klub seniorů i mateřské centrum. A všude tam jsou. Lidi, co se nestydí.

6.5.2011 v 15:25 | Karma: 30,99 | Přečteno: 4571x | Diskuse| Fotoblogy

Markéta Hrdoušková

Píchni ho, řízni ho, ať mu teče krev!

"Seš mrtvej!" Nejsem!" "Prásk! Tak teď už si!" Fascinují mě klučičí hry. Ať se snažíte, jak snažíte vychovat z nich pacifisty, stejně po sobě budou střílet.

2.5.2011 v 10:01 | Karma: 24,85 | Přečteno: 3218x | Diskuse| Ona

Markéta Hrdoušková

Cvrček kanibal

Náš cvrček ztratil nohu. Byla jsem si naprosto jistá, že ještě před několika dny měl všechny. Propátrala jsem jeho obydlí a hledala jakékoliv pozůstatky připomínající hmyzí končetinu. Nic jsem nenašla.

13.4.2011 v 9:38 | Karma: 22,56 | Přečteno: 3040x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 86
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4337x
- Máma tří kluků, partnerka, kamarádka, dobrodruh. - Vzděláním antropoložka, profesí leccos. - Domovem v Tchai-peji - Mám ráda svoje děti, manžela, teplou sprchu, kávu s mlékem, večery s knížkou, dlouhý spánek...