"Jedny ty noviny s psama, prosím!" Kluk ve frontě přede mnou byl tutově prvňáček. Z kapsičky na krku se snažil vyhrabat kapesné. Našel sedmnáct korun a ty noviny stály devatenáct.Vypadal děsně smutně a tak jsem mu ty dvě koruny dala. Vzápětí jsem toho litovala. Za svoje kapesné si odnesl (kromě zpráv o methylalkoholových mrtvých, které, alespoň doufám, číst nebude), dvě samolepky. Na jedné byl zadek z dalmatina.
O chvíli později vytáhl doma z aktovky můj prvňáček vlastní Psí album. Dostal ho od paní učitelky, stejně jako všichni ostatní prvňáčci z naší školy. Nádhera. Už dlouho mě nic tak nenaštvalo. Nemám vcelku nic proti reklamě. Je vesměs nechutně vtíravá a úplně blbá, ale většinou se dá vyhodit nebo vypnout. Nemám ani nic proti propagačním akcím na zvýšení prodeje, pokud se jim dá vyhnout nebo říct "děkuji, nechci." Ale snaha dostat se do peněženek rodičů přes hvězdičky v dětských očích (to album je opravdu hezky udělané), mi přijde přinejmenším nečestná a nesportovní. Zvlášť dostane-li dítě takový pěkný dáreček ve vzdělávací instituci, která, co se autority týká, stojí hned za rodiči.
"Používáme to i v hodinách prvouky jako pomůcku," citují noviny v sebeoslavném článku jakousi paní učitelku. Ale nezmiňují se o tom, co dělají při prvouce ty děti, jejichž rodiče nemají na to, aby jim do alba každý den koupili další dvě samolepky v ceně jednoho denního výtisku (pardon, zdarma...). Nebo ty děti, jejichž rodiče čtou konkurenci a nehodlají měnit názory a vkus.
Ale abych nebyla jen negativní, i tahle propagační akce se dá využít. Spočítali jsme si s mým prvňáčkem, že za 75 obrázků psích ras by dal víc než svoje roční kapesné. Už sám pak usoudil, že to je opravdu moc, a že i když mu někdo nabídne něco krásného a barevného, co je děsně "in" a mají to úplně všichni, je výhodnější používat vlastní mozek.
A autorovi myšlenky "Psí album pro každého prvňáčka" bych ráda vzkázala, že si jeho noviny budu kupovat ráda, pokud v nich budou objektivní zprávy a zajímavé články. Rozhodně ne proto, že na mně moje dítě bude se slzou v oku loudit každý den dvacku, aby si mohlo pořídit do alba čtvrtinu kokršpaněla.
