Kterak anglický trávník vyrobiti aneb šimpanzí práce
Některé činnosti v životě lidském mi připadají zbytečné. Třeba v posledních pěti letech je to uklízení naší domácnosti. Nebo pletí trávníku o velikosti fotbalového hřiště.
To co zametu, setřu a umeju dokážou totiž děti znovu zaneřádit během sedmnácti sekund. To, co zahradníci vypleli a odvezli, nebylo na zelené ploše vůbec znát. Jen maličké důlky připomínající jamky larev mravkolva by mohly zvídavému pozorovateli napovědět, že se tu něco dělo.
Ale jejich výkon mi připomněl má telecí léta, kdy jsem coby studentka gymnázia se zaměřením na zemědělství (výpočetní technika a ekonomie mi tenkrát připadaly jako neperspektivní) získávala praxi ve státním zemědělském podniku. Nastoupilo nás do práce asi osm pod vedením stvoření mužského pohlaví, kterému jsme přezdívali "Tesil" kvůli materiálu jeho kalhot a které nám lezlo na nervy stejně jako my jemu. Tesil si pro nás vymýšlel samé lepší činnosti. Buď si na nás chladil žáhu programově, nebo si nás pamatoval ještě z bramborové brigády a chtěl se nám pomstít.
Každopádně první polovinu dne jsme se zabývali přehazováním hromady slámy z jednoho rohu obrovské stodoly do druhého. Odpoledne jsme slámu přehazovali nazpět. Druhý den se totéž v bleděmodrém provádělo s dřevěnými paletami. Třetí den opět sláma. A tak jsme strávili dva týdny praxe s výjimkou několika smysluplných dnů, kdy jsme pytlovali šrot a vyšťourávali sajrajt z odtokových stružek silážních jam.
Vzpomněla jsem si také na dobu, kdy jsem pracovala v jedné sydneyské kavárně coby děvče pro všechno. Náplní mé práce byla kromě jiného výroba sendvičů. Dva lístky salátu musely být rozevřeny jako půvabné vějíře. Kouskům tandori kuřete bylo povoleno přečnívat přes okraj housky přesně dva centimetry a ani o chlup víc. Kolečka rajčat se pokládala vždy tou menší plochou nahoru a nikdy jinak. Nechápala jsem, proč se s tím párat, když stejně přijde hladový úředník a sendvič sežvýká s pohledem upřeným do novin, nikoliv na žvanec. Dodnes to sice nechápu, ale naučila jsem se vyrábět ty nejdokonalejší sendviče pod sluncem.
Činnostem, při nichž vydaná námaha a strávený čas neodpovídají tak úplně výsledku, a které se přesto neustále opakují, říkám šimpanzí práce. Nemám je ráda. Bohužel některým z nich se nelze vyhnout. Bylo by fajn mít při ruce tlupu primátů, kteří by je dělali za mě. Třeba by zametali ty hromady písku, které každý den nacházím v předsíni. Myli by prostřednímu synovi pusu. A hledali by druhé ponožky do páru (také se vám vždycky v pračce ztratí?) a můj mobilní telefon a klíče. Jen bych je nenutila plít trávník a dělat sendviče.
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Ostatní
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Olča Vodová
zdánlivě zadarmo
(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)
Karel Trčálek
Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch
No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....
Počet článků 86 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 4337 |
- Máma tří kluků, partnerka, kamarádka, dobrodruh.
- Vzděláním antropoložka, profesí leccos.
- Domovem v Tchai-peji
- Mám ráda svoje děti, manžela, teplou sprchu, kávu s mlékem, večery s knížkou, dlouhý spánek...