Porodem to nekončí...
Poslední dobou zjišťuji, že častěji chodím sama. Nedržím nikoho za ruku. Netlačím kočárek. Nemusím dávat pozor, kde kdo právě je. Nikdo se mě na nic neptá. Nikdo po mně nic nechce. Ale pořád je cítím. Tři pupeční šňůry, které se tu a tam napínají a zkoušejí, jak jsou pevné. Ještě pořád mě ty pokusy děsí a většinou cuknu, jako bych chtěla přitáhnout neposlušné štěně. Přitom bych měla být spokojená. Mohu si už zase v autobuse přečíst noviny a poslouchat muziku. Mohu se v klidu zastavit před výlohou s dámským prádlem. Mohu si sednout do kavárny. A přesto se vždycky ohlížím, hledám dětský koutek a spíš mě zaujme okolojedoucí bagr, protože "ten by se jim líbil."
Nedávno jsem si všimla, že dámy nenosí batohy. Kromě několika studentek jedoucích domů na víkend, měly všechny ženy v metru kabelku. Já si zvykla na batoh, protože kam jinam vecpat náhradní pleny, tepláky, ponožky, tři pitíčka, svačiny, letadlo, autíčka, několik šišek, půl kila posbíraných žaludů, vlhčené kapesníčky, dvě leporela, pastelky a omalovánky? Doma jsem prohledala skříně a našla ji. Svoji starou kabelku. V postranní kapsičce byl zasunutý paklík starých vizitek a propiska s logem mého bývalého zaměstnavatele. Několik poznámek. Stoleté žvýkačky a papírové kapesníčky. Lesk na rty (co já se ho nahledala) a neplatná padesátikorunová bankovka. Cítila jsem se skoro nepatřičně, jako bych nahlížela do věcí cizí osoby, do života někoho jiného. Nevrátila jsem ji do nejvyšší police, ale položila jsem ji na botník, protože co kdyby...
Jedna moje kamarádka kdysi přirovnala děti k obrněnému transportéru. "Děti jsou, mimo jiné, taky bojový prostředek – zbraň a štít a síla a vůle vítězit!" napsala. S dětmi všude okolo sebe se cítím silnější. Čímž nemyslím agresivnější. Nikdy jsem nevjížděla kočárkem lidem na nohy, ani nevystrkovala těhotným břichem důchodce ze sedadel. Necpala jsem se na poště první do řady a když řvaly, neříkala jsem "no bóže, vždyť to jsou jen děti." Ale jako by mi zodpovědnost za ně dodávala odvahu. Nejen odvahu je hájit, kdyby bylo potřeba, ale hlavně odvahu dělat různé věci, jezdit, ptát se, zařizovat, dohadovat...kvůli nim. Myslím, že mi poslední dobou chybí moje ótéčko. Jako by ty pupeční šňůry nevedly ode mne k nim, jako bych to byla ve skutečnosti já, kdo je přivázaný.
Když jsem byla v jejich věku, běhala jsem po škole s partou kamarádů žižkovskými ulicemi. Před pár týdny, když si chtěl nejstarší přivést domů spolužáka, byla z toho logistická akce. Kdo koho vyzvedne v družině. Kdo koho pak komu předá. Kdo koho kam odveze a kdo si ho zas vyzvedne. Vím, není to vždycky tak složité. Možná je to jenom proto, že od sebe bydlí tak daleko. Někdy bývají kamarádi ze sousedství. V hlavě to pořád řeším. Můžu je už pustit samotné na nákup? Koho z nich nechat bez dohledu doma a koho ještě musím vzít s sebou? Může už sám ze školy na kroužek? Děti rostou. Mnohem častěji než dřív cítím to cukání, snahu získat víc svobody. Nevěřím, že jsem v tom sama. Prostě se mi zdá, že ochota povolit pupeční šňůry je dnes menší. Nebo je to tím, že se ze světa stalo nebezpečnější místo?
Stejně je jednou přestřihnu. Ale musím se na to připravovat postupně. Užižlat nůžtičkami vždycky kousek těch šňůr. Trošku je vytáhnout, aby byly tenčí a slabší. Aby to potom tak nebolelo. Vždycky, když se k nějakému takovému zásahu chystám, znovu mě překvapuje, jak je ten porod dlouhý. A že vlastně nevím, kdy to skončí.
Markéta Hrdoušková
Dny po tajfunu
Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe
Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...
Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře
Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán
Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)