V dětství holt děláme věci,

které už potom jako dospělí neděláme - vyrosteme z toho. Jako dítě jsem se chovala tak, že když si na to dnes vzpomenu, tak nechápu, jak jsem se mohla chovat tak zle.

Je to tak.

Vykládejte ale klukovi v první či druhé třídě, že se holky nebijí.  

že žijeme v míru, je šťastná náhoda,

a na to děti nemohou brát ohled, hra je především nácvik nebezpečných situací, hlavně u chlapců .Jinak při autohavariích zahyne víc lidí, než ve válkách .

:-)

Chtěla jsem mít holčičky a mám dva kluky :-)  

Tím pádem jsem odborník na bazuky, stíhačky a tanky. U nás byla neustále "jako" válka a nepřátelé jsem měla po celém bytě. Dnes jsou kluci skoro-dospěláci a ráda na to vzpomínám. 

Co v nich vlastně je,

to mě fascinuje dlouhodobě. Onehdá si dcera z lega postavila revolver.... ale myslím, že jí dlouho nevydržel, nějak si s ním neuměla hrát, něco tomu chybělo.

agresivita

...je zdravá. Nepojí se výlučně s destrukcí - to je spíš takový vedlejší efekt. Děti věci rozbíjejí a rozebírají hlavně proto, aby viděly, co je uvnitř, a aby otestovaly meze. Ony se ten svět teprve učí.

Pokud si dítě svoji agresivitu neprohlédne a nezpracuje v dětství a v bezpečí, kdy je na to čas, a nenaučí se s ní zacházet, může s toho být pozdějí problém. Typický případ tichého, milého psychopata, co na veřejnosti vypadá jako vzorný manžel a otec, a když pak jednou vyvraždí rodinu, zjistí se, že manželku dlouhodobě týral.

Kluci ať si hrají na dobrodružství a boje, a holky na princezny, když jim to někdo zakáže, v dospělosti jim to pak hodně ublíží. Archetypy se musí naplno prožít v dětství. Bez ohledu na "genderově korektní" přístup. A bez násilného ohýbání "správným" směrem. Ať si to dítě hraje s tím, s čím chce.