Markéta Hrdoušková
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)
Oblíbené stránky
Oblíbené články
Markéta Hrdoušková
Miluju české zdravotnictví!
Potkala jsem dnes kamarádku. "Tak jak je?" hodila jsem do éteru. "Ale, tak normálně, včera mi málem umřel manžel..."
Markéta Hrdoušková
Sbohem Mongolsko aneb dopis na rozloučenou
Moje milé Mongolsko, teď zrovna jsem na tebe trochu naštvaná, víš? Copak je to normální, aby byl skoro konec dubna a pořád zima? Ale nerada bych psala dopis na rozloučenou ve špatném rozmaru, tak se budu snažit oprostit od počasí a podívat se na náš vztah nezaujatě. Jasně, vím že to nejde, že budu subjektivní. Já jen že poslední měsíce byly dost náročné, pro tebe i pro mě a byla by škoda, kdyby to mezi námi něco změnilo. Protože jinak ty tři roky byly docela fajn, ne? Vlastně můžu říct, že mi budeš dost chybět.
Markéta Hrdoušková
Mongolské střípky
Psala jsem článek do časopisu pro ženy, který ale zkrachoval dřív, než mi ho stačili vydat :-) Tak alespoň takhle ho vytáhnu na světlo boží, protože já nerada plním písmenkama šuplíky.
Markéta Hrdoušková
Dzud přináší smrt aneb Mongolsko v mrazivém objetí
Když nastane taková zima, že miliony zvířat umrzají ve stoje a hynou hladem, říká se tomu Dzud. Dzud je mongolské slovo, které se nedá přeložit. Dzud je přírodní katastrofa. Dzud znamená konec všeho pro tisíce mongolských rodin.
Markéta Hrdoušková
Co dělá velbloud v zimě?
Uznávám, není to příliš klíčová otázka. Většinu lidí pravděpodobně nezajímá, stejně jako třeba rozchod Angeliny s Bradem. A i tak je toho plný bulvár. Tak proč ne velbloudů?
Markéta Hrdoušková
Šaman v obýváku aneb jaká byla cesta, babičko?
Vypadá úplně normálně. Mladej kluk ve špinavým zlatým délu. "Ta televize se musí někam přestěhovat," diriguje nás jeho asistentka. Na uprázdněné místo staví opelichaného vycpaného ptáka a svíčku. Šamanský obřad může začít.
Markéta Hrdoušková
Á na sever á na jih aneb mongolské moře a mongolská polopoušť
Ten nebetyčný rozdíl udeří do očí. Gobi, to je sucho, kamení, prach a vedro. Jezero Huvsgul naopak zeleň tak šťavnatá, že má člověk chuť stát se býložravcem.
Markéta Hrdoušková
Všechno nejlepší, aneb jak nás Mongolové nakonec (ne)utopili
Občas se stane, že události člověka dočista převálcují. A to si myslím, že jsem připravená skoro na všechno. Na tohle ale ne. Nejdřív nás "převezla" řeka a pak mongolští záchranáři.
Markéta Hrdoušková
Základy mongolské etikety aneb nesahej mi na hlavu!
Pravidla slušného chování nám jsou vtloukána do hlav od raného dětství. Díky tomu víme, že při jídle se nemlaská, dloubat se v nose na veřejnosti je nechutné a špinavé boty se nechávají přede dveřmi. Ale co když shodou okolností stojíme před jurtou kdesi v Mongolsku a chystáme se vstoupit? Vystačíme si s tím, co nás rodiče učili, nebo s naším středoevropským chováním budeme za nezdvořáky?
Markéta Hrdoušková
Mléko pro bohy
Ovó je posvátné místo. U některých se to hned nepozná, ale tohle ovó vypadá velmi posvátně na první pohled.
Markéta Hrdoušková
Návrat domů aneb můj bobřík odvahy
Myslela jsem, že mi těch pět měsíců schází výhradně můj muž a s Mongolskem to nemá nic společného. Když jsme ale jeli jiskřivě modrým ránem z letiště, překvapil mě zvláštní a neočekávaný pocit něčeho důvěrně známého a přátelského. Pozorovala jsem malované vchodové dveře jurt, lidi čekající v mrazu na autobus, okolní pahorky vylupující se ze smogu a cítila jsem, že se vracíme domů.
Markéta Hrdoušková
Okénko do mongolské minulosti
Opravdu nejde o žádnou složitou historii. Jen o pěkný nedělní rodinný výlet uprostřed mongolského babího léta do skanzenu "jako ze 13. století". A taky o mé dočasné rozloučení s Mongolskem.
Markéta Hrdoušková
Nejsou lidi, pošlete Mongoly!
Co to je za lidi, kteří věří v zemi zaslíbenou? Jsou to podvodníci hodlající zneužívat naši štědrou sociální síť nebo zoufalci, kteří vsadili všechno na jednu kartu?
Markéta Hrdoušková
Kůň a Mongol aneb setkání s vítězi
Vášní srovnatelnou s českým fotbalovým šílenstvím jsou pro Mongoly koňské dostihy. S tím rozdílem, že nejslavnější mongolský trenér Erdenechuluun zatím vede své čtyřnohé svěřence bezkonkurenčně od vítězství k vítězství.
Markéta Hrdoušková
Mongolové se zlobí.
Když jsme zvažovali pobyt v Mongolsku, jedním z hlavních důvodů pro byla skutečnost, že je to bezpečná země. Žádné války, žádné divoké převraty, žádné násilnosti. A ejhle. Než se rok s rokem sešel, hoří tu budovy a auta a v nemocnicích leží stovky raněných. Ještě nikdy jsem nežila v zemi, kde prezident vyhlásil výjimečný stav. Holt všechno je někdy poprvé....
Markéta Hrdoušková
Mongolská konverzace pro úplné začátečníky
Dostali jsme anglicky psaný dopis ze školky. Začínal větou: "Já, Bolormaa, jsem učitelkou Vašeho syna," a pokračoval v tom smyslu, že naše starší dítě je od chvíle, kdy jeho jediný český kamarád odjel na prázdniny, velmi smutné. Schovává se pod stolem a s ostatními nekomunikuje. Psaní končilo politováním a omluvou za to, že se s ním paní učitelka není schopna lépe domluvit. Nikoliv poprvé, ale dosud nejzřetelněji, jsem si uvědomila, jak je srozumitelná komunikace mezi lidmi důležitá.
Markéta Hrdoušková
Jedna vlašťovka jaro nedělá...tak co tedy?
Jaro pro mě vždycky byly bílé hlavičky sněženek nesměle jukající z tajícího sněhu, švitoření pěnkavek v krmítku za oknem a teplé pohlazení slunečních paprsků na tváři. Minulý rok v květnu jsem byla vhozena do reality, v níž jaro znamená zimu, vítr, prach a písečné bouře. Setkání s mongolským jarem pro mě bylo šokem.
Markéta Hrdoušková
Bílý měsíc
Tak jsme přivítali mongolský nový rok. Nekonaly se žádné bouřlivé oslavy, všechno se neslo v rovině velmi tradiční a já jsem moc ráda, že jsme mohli být při tom. Neměli jsme ponětí, co to obnáší. Budu-li mluvit za sebe, byla jsem nervózní, abychom to takříkajíc "nezvorali", aby kluci neprovedli nějakou nepředloženost a aby naši hostitelé nebyli nemile překvapeni, co jsou ti Češi zač.
Markéta Hrdoušková
Černá kočka aneb jsme opravdu jiní?
Minulý čtvrtek jsem přišla z práce a chůva držela v ruce kost od oběda. Ptá se: "To je z divočáka, že? Můžu si ji vzít?" Nic jsem nenamítala, ale samozřejmě mě zajímalo, k čemu ji potřebuje. "Morek se používá k léčení," odvětila. Naše chůva jako vedlejšák dost úspěšně distribuuje jednu velmi známou kosmetickou značku a na první pohled rozhodně nevypadá na lidovou léčitelku ani na vášnivou vyznavatelku mongolských tradic. Takže mě její vysvětlení trochu překvapilo. A to ještě nebylo všechno.
Markéta Hrdoušková
Kdo nejí maso...není Mongol
Nechci naštvat vegetariány, ani vyvolat diskusi na téma, zda je lepší hlávkový salát nebo vepřové koleno. Jen mi přijde docela zajímavé podívat se pod pokličku národu, který by, a to bez nadsázky, nebyl bez masa tím, čím byl (a čím je). A možná by nebyl vůbec.
Markéta Hrdoušková
Jak se (ne)naučit řídit v Mongolsku
Když jsme si koupili auto, manžel mě upozornil:" Ale budeš s nim jezdit!" "No tak to mě ani nenapadne," odvětila jsem. Sednout si za volant (který je ještě navíc na pravé straně) a vydat se do provozu v Ulánbátaru jsem pokládala za pokus o sebevraždu.
Markéta Hrdoušková
Adopce po mongolsku aneb komu dám své dítě?
Od chvíle, kdy se mi narodil první syn, si víc všímám všeho, co se dětí týká. Zprávy, v nichž děti hrají hlavní roli, mě dojmou, vytočí, rozesmutní či rozzuří daleko intenzivněji, než dříve. To je nejspíš normální. Jako matka prostě některým věcem nerozumím. Někdy se však alespoň snažím proniknout hlouběji pod povrch, protože to, co je zdánlivě nepochopitelné, může vycházet z věky prověřených vzorců chování. A někdy je lepší věci akceptovat, než je hned z gruntu odsoudit.
Markéta Hrdoušková
Už je zima, už je mráz
Když jsem se dnes ráno podívala na venkovní teploměr, ukazoval šílených 32 stupňů pod nulou. Pořád ještě nic moc. Při téhle teplotě stále můžete potkat v ulicích lidi bez čepice a v polobotkách. Pořádné boty vytáhnou, až začne opravdu mrznout.
Markéta Hrdoušková
Prohibice po mongolsku
Představte si následující situaci. Jako každé úterý (nebo čtvrtek či pátek) míříte setmělou ulicí do své oblíbené hospůdky na pokec s kamarády. Však už se taky srocují před vchodem. Škrtnete zapalovačem a při blikotu plaménků slabikujete písmena na dveřích: "Z nařízení vlády do odvolání zavřeno."
