Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Píchni ho, řízni ho, ať mu teče krev!

2. 05. 2011 10:01:41
"Seš mrtvej!" Nejsem!" "Prásk! Tak teď už si!" Fascinují mě klučičí hry. Ať se snažíte, jak snažíte vychovat z nich pacifisty, stejně po sobě budou střílet.

Podle mě to mají v genech. Jako osvícení rodiče jim totiž pečlivě vybíráme hračky a kulturní program v podstatě již od kolébky. Žádné zbraně do rodiny, z televizních pořadů jen ty mírumilovné. Takový Tom a Jerry třeba do naší rodiny nesmějí, protože neshledáváme nic přínosného na pohádce, kde malý zákeřný hlodavec nechává v pravidelných intervalech vybuchovat slaboduchému kocourovi hlavu. Přesto se i u nich už kolem třetího roku začaly projevovat pravěké atavismy. Pobíhali po bytě se stanovou tyčkou nebo vařečkou a lovili v lepším případě imaginární dinosaury, v horším případě mou maličkost. Pravděpodobně jsem jim podle obrázků připomínala diplodoka.

Tak dostali první (a zatím i poslední) pušku. K takhle militaristickému nákupu jsem se uvolila jen proto, že už mě nebavilo věčně zametat úlomky stanových tyček a hledat kuchyňské náčiní. Dostali základní přednášku o tom, že po lidech se nestřílí. Jediná palba je povolena na zvěř z důvodu hladu nebo ohrožení. Chvilku jim to vydrželo a já naivně věřila, že mám vyhráno. Nejspíš ale byli na vzájemné vraždění ještě příliš malí.

Ve škole nám kdysi pan psycholog vykládal, jak již výzkumy v mateřských školách ukazují na rozdíly v přístupu k životu u tříletých chlapečků a holčiček. Zatímco přirozeností děvčátek je tvořit a chránit domovy (což se projevuje tak, že holčičky staví kruhová tábořiště, zdobí je a hájí), kluci budují obrovské stavby v podstatě jen proto, aby je mohli požitkářky zbořit. Pokud je omylem sousedova, je to ještě lepší. Vzpomněla jsem si na to v okamžiku, kdy můj dvouletý něžný, sladký a roztomilý synek strávil hodinu dopoledne tím, že postavil věž z kostek, na její vrchol umístil panáčka, zařval "heje mami!" a fláknul do toho násadou od smetáku. Potvrdil tím, mimo jiné to, co tvrdívala moje babička. Totiž že muži potřebují obecenstvo.

Netvrdím, že všechny holčičky jsou ochranitelské víly. Znám pár pěkně krvelačných příslušnic slabšího pohlaví, i když místo destrukce fyzické se zaměřují spíš na tu duševní. Ale bojové hry jsou hlavně doménou klučičí. Teď se nám tu sešlo osm chlapečků mezi pěti a devíti lety. A to je tedy masakr. "Tohle je světelnej meč, tím tě rozsekám na cucky!" "A já tebe taky, už ti stříká krev!" "Kluci, lidi se přece nezabíjej..." snažíme se je my mírumilovné matky tu a tam mírnit. Ale je to marné. Podívají se na nás jako Jediové na nižší bytosti a jdou si dál ustřelovat hlavy a odsekávat končetiny.

Už jsem si trochu zvykla a obrnila se. Už se necítím dotčeně, když hodinu a půl stavím letadlo z lega ("Maminko prosím prosím, pomož mi s tím!" ) místo toho, abych uvařila oběd, vyluxovala a pověsila vyprané prádlo a za pět minut poté mi bojovník přinese ubohé trosky s nadšeným výrazem v tváři "Voni do sebe vrazili a tenhle šel do vývrtky a pchhhh, džžžž, prásk!!! Ale pilot to přežil mami, katapultoval se a na zemi pak bojovali a navzájem se propíchli!"

Nechceme mít z kluků maminčiny mazánky. Vědí, že se mohou bránit, ale nesmí útočit jako první. Učíme je, že se mají zastat slabšího a že holky se nebijou. I když tváří v tvář občasným problémům s terorizujícími spolužačkami ze školky tak úplně nevím, jak se k posledně napsanému postavit. Zatím pořád tvrdíme, že holky se nebijou, ale zařvat se na ně může. Myslím, že to všechno docela chápou. Jinak mají svůj svět, v němž se bez skurpulí vraždí, propichují a mrzačí. Vůbec mu nerozumím a pořád se ho tu a tam snažím moderovat. Zcela marně a zbytečně. Ale lepším se. Myslím, že už brzo bez mrknutí oka utřu imaginární krev, zašiju sečné rány a budu s úsměvem servírovat oběd.

Autor: Markéta Hrdoušková | pondělí 2.5.2011 10:01 | karma článku: 24.09 | přečteno: 3193x

Další články blogera

Markéta Hrdoušková

Dny po tajfunu

Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.

30.9.2015 v 10:27 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 629 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Fuj, ona má na sobě tepláky!

Jó, časy se mění. I tak by se to dalo říct. Co se dříve tak kritizovalo, dnes se dere kupředu, doslova závratnou rychlostí.

19.10.2017 v 20:27 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 722 | Diskuse

Andrea Hynková

Když je chlap prostě jen orgán

Jako medička mám na mužích ráda poměrně podivné věci. Třeba jizvy, ráda poslouchám jejich srdce a snažím se v jejich tepu objevit nějakou srdeční vadu a před první pusou se zodpovědně ptám, kdy byli naposledy na krvi.

19.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 37.82 | Přečteno: 6184 | Diskuse

Edna Nová

Jak lidé reagují na ženu s depresí?

Relativně dobře. Tedy pokud se jedná o přátele, známé, kolegy a tak. Častá reakce je: „Jo, depresi jsem měl taky.“ Ono je těžké nesklouznout do deprese, když heslem doby je mít, být, překonat, zvládnout, dosáhnout..

19.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 23.72 | Přečteno: 1109 | Diskuse

Olga Hrdinová

Výročí české královny Elišky Rejčky

Dnes, 19. října, je to přesně 682 let od smrti významné české královny Elišky Rejčky. Proto se sluší připomenout si dramatické osudy této pozoruhodné ženy ...

19.10.2017 v 8:51 | Karma článku: 22.36 | Přečteno: 332 |

Hana Bočková

Babí léto

" Rosa o pavučinu zazvonila. Usmál ses. Pěkné je to. Vášnivě jsem Tě políbila, netušíc, že přichází babí léto. "

18.10.2017 v 20:07 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 164 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4289

- Máma tří kluků, partnerka, kamarádka, dobrodruh.

- Vzděláním antropoložka, profesí leccos.

- Domovem v Tchai-peji

- Mám ráda svoje děti, manžela, teplou sprchu, kávu s mlékem, večery s knížkou, dlouhý spánek...
Locations of visitors to this page


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.