Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zábava až do vyčerpání

13. 06. 2011 9:35:47
Jsem vesměs introvertní bytost s nesmělým úsměvem, která si, když ji někdo náhodou osloví, vylije leknutím víno do výstřihu a při pokusu odpovědět se udusí jednohubkou.

Vůbec nejsem ten typ, co si hledá kamarády snadno. Nedokážu vejít do neznámé společnosti, být přirozená, vtipná a okouzlující a získat si v mžiku srdce všech přítomných tak, aby mě pozvali na dalších osm párty. Tak netuším, jak jsem došla k přesvědčení, že školní akce, narozeninové párty a vůbec oslavy všeho druhu, jsou bezvadnou příležitostí pro všechny členy rodiny seznámit se se zajímavými lidmi, pobavit se a vrátit se domů rozesmátí a radostně naladění.

Přesto, jakmile se mi dostane do ruky nějaká pozvánka, zatetelím se nadšením a už plánuji, jak se celá rodina v sobotu vyrazí bavit. Jsem zkrátka skálopevně přesvědčená, že už jen sama má neotřesitelná vůle se bavit nám zajistí úspěch celého povyražení. Můj muž ale dává přednost komornějším akcím. K těm obřím má nedůvěru, nutno říci, že oprávněnou. Zatímco já na to nedbám a pokaždé tvrdím, že tentokrát to bude lepší, on si je jistý tím, že nebude. Fronty na limonádu, nafukovací hrad a problémy se zaparkováním ho stresují tak, že už v okamžiku, kdy mu sděluji plány na víkend, cítím, jak se mu všechny vnitřní orgány svíjejí v němém protestu.

A někdy ani není němý. "A nechceš jít s klukama sama?" ptal se mě onehdá postaven před fakt, že v sobotu se ve škole koná cosi pod názvem Letní festival. To tedy uhodl. Soboty by přeci měla rodina trávit společně, pěkně pohromadě se vesele radovat. "Budou tam různý atrakce a stánky a muzika a jídlo a bude to prííííma!" cukrovala jsem, abych všechny jaksepatří navnadila. Bylo to vážně príma. Muž se tvářil jako býk vpuštěný do arény už v okamžiku, kdy byl u vchodu do školy nucen rozrážet první davy. Kluci otráveně stáli u bazénku s lodičkami a mrmlali, že je to pro mrňata. Jedinou atrakci, která byla opravdu vzrušující, zavřeli, aby si nikdo neublížil. Nejstarší si nechal vyfouknout figurku z karamelu, kterou mu vzápětí kdosi vyrazil z ruky. Klečel pak v slzách na umělém trávníku, vybíral zbytky karamelu z plastových stébel a cpal si je do pusy. Rtuť teploměru šplhala ke čtyřicítce a chůze naboso se začala nebezpečně přibližovat pochodu po žhavých uhlících. Jídlo a pití bylo tak předražené, jako by ho osobně připravil a servíroval čínský ministr školství. A k tomu všemu hrála příšerně hlasitě školní kapela, tudíž veškerá konverzace připomínala znakovou řeč, což není zrovna ideální, když potřebujete zařvat na děti, ať si nepatlaj ty špagety na tričko, zatraceně!

To narozeninové párty se na první pohled zdají být lepší možností kolektivní a celorodinné zábavy. Oslava narozenin, alespoň v mých představách, to totiž znamená upéct dort, ozdobit nějaké ty chlebíčky, vychladit dětský šampus, dostatek džusu a vína a pak sedět, jíst, příjemně si povídat s rodiči pozvaných kamarádů a s klidem v duši sledovat hrající si děti. Je pravda, že skutečnost může vypadat odlišně - hledají se ztracené děti, zastavuje krvácení z nosu, pátrá po zdrojích kouře a podivného zápachu a zabraňuje se rvačkám o hračky. Vesměs si to ale všichni užijí. Zkrátka narozeniny jsou vynikající příležitostí pro zapadnutí do dětského kolektivu.

První pozvánku jsme dostali ani ne týden po zahájení školního roku. Syn uměl v té době asi tři anglická slůvka. "Chceš na Josephovy narozeniny?" "Jóóó!!!!" propukl v jásot. "Jóóó!" propukl v jásot i jeho mladší bratr. Podívala jsem se na toho nejmladšího a potom na manžela. Narozeninové párty přeci bývají menší....no tak ne, no...Muž můj pohled významně a velice srozumitelně opětoval. Povzdechla si a odepsala oslavencově matce, že tedy přijdu sama se třemi dětmi.

V určený den pršelo. Statečně jsme na sebe navlékli holinky a pláštěnky a vydali se na oslavu pěšky. Josephova matka nás mile přivítala, stiskla pěstěnou rukou mou zavlhlou horní končetinu s olámanými nehty a odvlnila se. Joseph v pirátském klobouky se vynořil z chumlu ostatních dětí, zařval "Hi Vasik!", dárky přihodil na obrovskou hromadu vedle dveří a znovu zmizel. Kluci se mě drželi za ruku a ptali se, co mají dělat. Nikdo si nás nevšímal. Pak přišel profesionální čínský kouzelník, který si strkal červené světýlko do ucha a vytahoval ho z nosu. Děti hrály pirátskou hru a na bílá trička malovaly lebku s hnáty. Trička jsem pak doma omylem vyprala s bílými věcmi a obarvila všechny mužovy pracovní košile na růžovo. Asi je do pračky strčilo moje podvědomí - to aby si nemyslel, že když nikam nejde, nic se nemůže stát.

Zkrátka oslavy, ať malé nebo velké, mohou být ošemetné. Občas se baví jen malí, jindy zas jen velcí, někdy také vůbec nikdo. No a když se poštěstí, baví se všichni. A sem tam je dobré nechat některé členy rodiny odpočívat v klidu a tichu domova. Příště třeba půjdou dobrovolně a rádi. A když říkám příště...omluvte mě, jdu si zkontrolovat e-mail, jestli nepřišly nějaké další pozvánky.

Autor: Markéta Hrdoušková | pondělí 13.6.2011 9:35 | karma článku: 19.75 | přečteno: 2532x

Další články blogera

Markéta Hrdoušková

Dny po tajfunu

Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.

30.9.2015 v 10:27 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 629 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Klára Dvořáková

Venkovský striptýz - košilatá povídka

Jen mužská část vesnice zná tajemství bílé vany na zahradě hájovny. Dneska zasvětí Petra - přivandrovalce a městskýho hejska - do toho, co je to opravdová kultůůůra... Ale musí být potichu a nikomu nic nevykecat!

20.10.2017 v 8:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Pavla Kolářová

Moje tvář ztratila hlas

Takhle po ránu cosi říkám a uprostřed věty se najednou ozve bezmocné sípání a pak už jen jakési neartikulované zvuky. No bezva, sice je to pořád lepší než ztratit tvář, jenže v mojí profesi úči je to přeci jen tak trochu průšvih...

20.10.2017 v 7:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Marek Renda

Programy 12 stran z hlediska ochrany před Sorosem, EU a islámem, aneb kdo podpoří Orbána

Viktor Orbán vyhlásil obranou válku maďarského národa proti zločinné koalici Sorose, EU a islámu a vyzval ostatní evropské národy, ať se připojí. Pokud to chceme udělat, musíme volit vhodné strany.

20.10.2017 v 7:44 | Karma článku: 9.97 | Přečteno: 184 |

Helena Vlachová

Okénko do života dnešní mládeže

Tohle je docela smutný příběh o tom, jak se někteří dnešní náctiletí baví. Obraz toho, že jim násilí a šikana lahodí, stejně tak i vulgární mluva

20.10.2017 v 6:56 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 220 | Diskuse

Václav Toman

Tolerance nejistoty jako schopnost 21. století

Doba čtení: 3 minut Naše schopnost tolerovat nejistotu se snižuje. Potřebujeme vědět, jaké to je, všechno googlíme. Proč bychom si naopak měli tuto schopnost kultivovat?

20.10.2017 v 6:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4289

- Máma tří kluků, partnerka, kamarádka, dobrodruh.

- Vzděláním antropoložka, profesí leccos.

- Domovem v Tchai-peji

- Mám ráda svoje děti, manžela, teplou sprchu, kávu s mlékem, večery s knížkou, dlouhý spánek...
Locations of visitors to this page


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.