Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Porodem to nekončí...

1. 12. 2011 14:43:02
Mluvím o pupeční šňůře. Vypadá to jednoduše. Mimino se narodí, doktor udělá šmik a máme tu nového odděleného člověka. Ale tak to není. Pupeční šňůra zůstává ve virtuální podobě a někdy bývá mnohem pevnější, než ta skutečná. Celá ta dlouhá následující léta se různě natahuje, smršťuje, trhá, uzluje, vyspravuje a nakonec se většinou přetrhne.

Poslední dobou zjišťuji, že častěji chodím sama. Nedržím nikoho za ruku. Netlačím kočárek. Nemusím dávat pozor, kde kdo právě je. Nikdo se mě na nic neptá. Nikdo po mně nic nechce. Ale pořád je cítím. Tři pupeční šňůry, které se tu a tam napínají a zkoušejí, jak jsou pevné. Ještě pořád mě ty pokusy děsí a většinou cuknu, jako bych chtěla přitáhnout neposlušné štěně. Přitom bych měla být spokojená. Mohu si už zase v autobuse přečíst noviny a poslouchat muziku. Mohu se v klidu zastavit před výlohou s dámským prádlem. Mohu si sednout do kavárny. A přesto se vždycky ohlížím, hledám dětský koutek a spíš mě zaujme okolojedoucí bagr, protože "ten by se jim líbil."

Nedávno jsem si všimla, že dámy nenosí batohy. Kromě několika studentek jedoucích domů na víkend, měly všechny ženy v metru kabelku. Já si zvykla na batoh, protože kam jinam vecpat náhradní pleny, tepláky, ponožky, tři pitíčka, svačiny, letadlo, autíčka, několik šišek, půl kila posbíraných žaludů, vlhčené kapesníčky, dvě leporela, pastelky a omalovánky? Doma jsem prohledala skříně a našla ji. Svoji starou kabelku. V postranní kapsičce byl zasunutý paklík starých vizitek a propiska s logem mého bývalého zaměstnavatele. Několik poznámek. Stoleté žvýkačky a papírové kapesníčky. Lesk na rty (co já se ho nahledala) a neplatná padesátikorunová bankovka. Cítila jsem se skoro nepatřičně, jako bych nahlížela do věcí cizí osoby, do života někoho jiného. Nevrátila jsem ji do nejvyšší police, ale položila jsem ji na botník, protože co kdyby...

Jedna moje kamarádka kdysi přirovnala děti k obrněnému transportéru. "Děti jsou, mimo jiné, taky bojový prostředek – zbraň a štít a síla a vůle vítězit!" napsala. S dětmi všude okolo sebe se cítím silnější. Čímž nemyslím agresivnější. Nikdy jsem nevjížděla kočárkem lidem na nohy, ani nevystrkovala těhotným břichem důchodce ze sedadel. Necpala jsem se na poště první do řady a když řvaly, neříkala jsem "no bóže, vždyť to jsou jen děti." Ale jako by mi zodpovědnost za ně dodávala odvahu. Nejen odvahu je hájit, kdyby bylo potřeba, ale hlavně odvahu dělat různé věci, jezdit, ptát se, zařizovat, dohadovat...kvůli nim. Myslím, že mi poslední dobou chybí moje ótéčko. Jako by ty pupeční šňůry nevedly ode mne k nim, jako bych to byla ve skutečnosti já, kdo je přivázaný.

Když jsem byla v jejich věku, běhala jsem po škole s partou kamarádů žižkovskými ulicemi. Před pár týdny, když si chtěl nejstarší přivést domů spolužáka, byla z toho logistická akce. Kdo koho vyzvedne v družině. Kdo koho pak komu předá. Kdo koho kam odveze a kdo si ho zas vyzvedne. Vím, není to vždycky tak složité. Možná je to jenom proto, že od sebe bydlí tak daleko. Někdy bývají kamarádi ze sousedství. V hlavě to pořád řeším. Můžu je už pustit samotné na nákup? Koho z nich nechat bez dohledu doma a koho ještě musím vzít s sebou? Může už sám ze školy na kroužek? Děti rostou. Mnohem častěji než dřív cítím to cukání, snahu získat víc svobody. Nevěřím, že jsem v tom sama. Prostě se mi zdá, že ochota povolit pupeční šňůry je dnes menší. Nebo je to tím, že se ze světa stalo nebezpečnější místo?

Stejně je jednou přestřihnu. Ale musím se na to připravovat postupně. Užižlat nůžtičkami vždycky kousek těch šňůr. Trošku je vytáhnout, aby byly tenčí a slabší. Aby to potom tak nebolelo. Vždycky, když se k nějakému takovému zásahu chystám, znovu mě překvapuje, jak je ten porod dlouhý. A že vlastně nevím, kdy to skončí.

Autor: Markéta Hrdoušková | čtvrtek 1.12.2011 14:43 | karma článku: 38.63 | přečteno: 5622x

Další články blogera

Markéta Hrdoušková

Dny po tajfunu

Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.

30.9.2015 v 10:27 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 629 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Tichý(Bnj)

Návrat domů aneb rozloučení s Prahou

Osudová Praha? Jak se to vezme. Praha mi v životě mnohé dala. Poprvé (kromě návštěv s rodiči, se školou či kamarády) jsem se zde ocitl v letech 1983 až 1988 na studiích.

19.10.2017 v 15:03 | Karma článku: 8.70 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 386 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Malá Itálie uprostřed Prahy

,,Fuj, to je hnus." Zhrozila jsem se po otevření české konzervy loupaných ,,italských" rajčat. Teď už chápu, proč si tady lidi stěžujou na nekvalitní potraviny neboli na rozdíl potravin pro východní a západní trh.

19.10.2017 v 6:03 | Karma článku: 34.28 | Přečteno: 3172 | Diskuse

Jana Aulehlová

Držím pusu, krok už ne

Manžel je totálně naštván, že nechci vincentku. Dcera zase neudrží smích a syn mě paroduje. Žádná viditelná lítost. Jak promluvím, přivádím každého k smíchu. Ani se jim nedivím, protože chodím s píšťalkou na krku.

18.10.2017 v 19:20 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jan Jílek

Svoboda je jen jedna

Měl jsem včera těžký den. Hlavně pracovně, ale konec dobrý, všechno dobré. Mám už starší „Vivofit.” Zařízení, co měří počet kroků, ušlých kilometrů, čas, spotřebované kalorie atd.

18.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 302 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4289

- Máma tří kluků, partnerka, kamarádka, dobrodruh.

- Vzděláním antropoložka, profesí leccos.

- Domovem v Tchai-peji

- Mám ráda svoje děti, manžela, teplou sprchu, kávu s mlékem, večery s knížkou, dlouhý spánek...
Locations of visitors to this page


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.