Proč ta hysterie?
Myslím, že jsem pochopila následující: O porodu toho nejvíc vědí muži. Porod je veskrze riziková záležitost, při níž se může umřít (a co není?). Proto je naprosto nutné, aby všechny rodící ženy byly při tomto hazardu s životem v rukou lékaře. Ani lékař nemusí pomoci vždycky, ale pokud se něco zvrtne v porodnici až tak, že novorozeně zemře, doma by zemřelo na 101% (nejsem matematik a tohle mi bylo trochu nejasné, takže mi bylo vysvětleno, že pokud dítě při porodu doma zemře na 100%, v porodnici by mělo větší šance. Ovšem v praxi se to nedá ověřit, protože tentýž porod jaksi nelze zopakovat za jiných podmínek). Pokud se do diskuse zapojí žena, má obvykle nesmírné štěstí, že se při jejím porodu v porodnici nic nezvrtlo a pokud se zvrtlo, je přešťastná, že byla v porodnici, kde jí lékař odrodil.
Diskutéři se povětšinou ohánějí tím, že porody doma zvyšují úmrtnost novorozenců, a že by se povolením domácích porodů zvýšila ta naše skvělá česká nejnižší úmrtnost na světě. A tady to začíná pokulhávat, protože ani jedno není pravda. Česko má sice jednu z nejnižších novorozeneckých úmrtností na světě (což je dáno tím, že to, co naši neandrtálští sousedi považují už za narozené mrtvé dítě, my pokrokáři považujeme ještě za potracený plod), ale veskrze na tom nejsme líp, než ty země, v nichž se doma rodí. Respektive domácí porody v Anglii, Nizozemí atd. nezvyšují tamní novorozeneckou úmrtnost, ačkoliv by kruciš podle diskutérů měly.
Má to logické vysvětlení. V 99% případů se do porodnic se sjíždějí ty ženy, které mají rizikové těhotenství, které mají rizikovou anamnézu, které měly problémy při předchozích porodech a ty, které potřebují, aby je ve skutečnosti rodil lékař, protože samy to už zapomněly a neví, jak na to. To poslední nemyslím pejorativně. Ženy, které si myslí, že jejich normální přirozený porod dopadne dobře jen čirou náhodou, by doma rodit neměly a ony ani nebudou. Nikdo je k tomu taky nenutí, porodnice je pro ně to nejlepší místo k porodu. Často jsou to prvorodičky.
Do porodnice také míří ty ženy u nichž porod postupuje sice přirozeně a bez komplikací, ale uprostřed tohoto plynulého a soukromého procesu se musí přesunout často desítky kilometrů. Je to jako kdybyste si při sexu na pokraji vyvrcholení odskočili koupit do večerky olejovky a pak chtěli pokračovat přesně tam, kde jste přestali. Porod se může zpomalit nebo zastavit. A hurá, už tu máme komplikace. Které by nevznikly, pokud by žena nemusela během porodu podstoupit okružní jízdu po kraji. Sem tam se o nějakou komplikaci zaslouží sami lékaři, když v rámci urychlení (protože za dveřmi je fronta, maminko, tak vám něco píchnem, ať nám to jede!) do porodu zbytečně zasahují.
Zbylé 1% žen rodí doma. Několik stovek ročně. Nepatří ani do jedné z výše jmenovaných skupin. Nemají rizikové těhotenství. Nikdy žádné takové neměly. Rodí často své druhé, třetí, čtvrté nebo páté dítě a o porodu toho vědí mnohem víc než lékař-muž, který "odrodil" tisíce dětí. A to myslím vážně. Protože porodníci-muži, i kdyby rodící ženě vlezli až do břicha, budou vždycky znát jen fyziologické procesy při porodu probíhající. O tom ostatním buď nevědí nic nebo tomu nevěří, případně to dehonestují, podobně jako většina diskutérů. A přitom je to stejně důležité. Myslím tím psychickou pohodu rodičky, která je pro úspěšný porod stejně podstatná jako její fyzická kondice a zdravotní stav. Pokud tahle pohoda chybí, může jít porod velmi rychle do kopru (a zase jsou tu ta všudypřítomné komplikace...). Mezi pohodové faktory patří třeba naprostý klid i ony vysmívané aromalampy a relaxační hudba a taky domácí postel a manžel a tlumené světlo a já nevím, co ještě (u typické porodnicorodky je naopak důležitým pohodovým faktorem diplomovaný lékař v rukavicích stojící mezi nohama budoucí maminky nebo alespoň ve vedlejší místnosti. Bez něj by neporodila. Akorát těmhle ženám nikdo jejich pohodu neupírá).
Domarodky nikam necestují a nervou do sebe během porodu žádné chemikálie. Rodí přesně tak, jako jejich praprapramatky, narozdíl od nich ale ne na poli, ale ve vyhovujících hygienických podmínkách. Jsou dobře živené a zdravé. Vědí, co dělají a komunikují se svým dítětem. I tady může dojít ke komplikacím, ale ne častěji než v porodnici. Proto nám ta úmrtnost, páni diskutéři, pořád ne a nevyrůst. Rodičky, které se rozhodnou pro domácí porod přesto, že vědomě spadají do některé skupiny rizikové a tudíž vědomě ohrožují sebe a své dítě, mezi domarodky nepočítám a spolu s diskutéry je považuji za nesvědomité hazardérky.
Poslední dobou nám tu obchází strašák v podobě rušení porodnic. Prý jich zanikne až 40%. Ženy budou rodit na chodbách, v sanitkách, na ulicích i doma. Protože i když je jakkoliv donutíte přesunout se v průběhu porodu do porodnice, nikdo jim nemůže přikázat přijmout lékařskou péči. Pokud žena odmítne lékařské urychlovače a usnadňovače, může její porod trvat desítky hodin. Pět takových rodiček, které si usmyslí prožít svůj porod se vším všudy v jeden den, zablokuje provoz porodního oddělení na dlouho, na dlouho....a co uděláte s těmi, toužícími po lékařské péči, štosujícími se na chodbě? Nemluvě o tom, že ženy, které chtějí rodit doma, prostě doma rodit budou. Je to stejné jako s potraty. Sice se to může zakázat, ale nedá se to zastavit.
Ženy budou rodit doma i když je postavíte mimo zákon i pod hrozbou pokut. Jak chcete dokázat, že někdo rodil doma proto, že chtěl a ne proto, že musel? Úmyslný domácí porod se ženě nedá dokázat, pokud ho sama nepřizná. Ať vám domácí porody jakkoliv leží v žaludku, nic s nimi neuděláte. Nebylo by jednodušší zlegalizovat péči profesionálních porodních asistentek, povolit porodní domy a nechat to 1% žen porodit doma? Úmrtnost nám to nezvýší, z vašich kapes daňových poplatníků to rozhodně nevytáhne víc peněz než něčí zlaté padáky, odměny a vily a nedostanete ze vzteku a zášti žaludeční vředy. Takže proč ta hysterie?
Markéta Hrdoušková
Dny po tajfunu
Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe
Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...
Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře
Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán
Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Markéta Hrdoušková
Až budu volit prezidenta, mami....
Tak máme za sebou první politickou debatu. A to tomu nejstaršímu není ještě ani devět.
Markéta Hrdoušková
Psí podraz
"Jedny ty noviny s psama, prosím!" Kluk ve frontě přede mnou byl tutově prvňáček. Z kapsičky na krku se snažil vyhrabat kapesné. Našel sedmnáct korun a ty noviny stály devatenáct.Vypadal děsně smutně a tak jsem mu ty dvě koruny dala. Vzápětí jsem toho litovala. Za svoje kapesné si odnesl (kromě zpráv o methylalkoholových mrtvých, které, alespoň doufám, číst nebude), dvě samolepky. Na jedné byl zadek z dalmatina.
Markéta Hrdoušková
Pozitivní motivace
Mělo by to prý fungovat mnohem lépe než hrozby a trest. Respektovat je. Promluvit si s nimi, vysvětlit proč a půjde to samo.
Markéta Hrdoušková
Mateřská logistika
Kdysi dávno jsem si myslela, že logistika úzce souvisí s logikou. Že přesun věcí a lidí v čase a prostoru musí podléhat určitým pravidlům.
Markéta Hrdoušková
Takové slušné děti
Pravidelně cestou do školy míjíme tři dědoušky. Někdy už za supermarketem, jindy až u přechodu, záleží na tom, jaké zpoždění máme. Jdou a povídají si.
Markéta Hrdoušková
Zlaté české ručičky
Nevím, zda je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ale vím, že mnohem horší je přestěhovat se do bytu, který zároveň rekonstruujete. To je akce pro opravdové labužníky.
Markéta Hrdoušková
Porodem to nekončí...
Mluvím o pupeční šňůře. Vypadá to jednoduše. Mimino se narodí, doktor udělá šmik a máme tu nového odděleného člověka. Ale tak to není. Pupeční šňůra zůstává ve virtuální podobě a někdy bývá mnohem pevnější, než ta skutečná. Celá ta dlouhá následující léta se různě natahuje, smršťuje, trhá, uzluje, vyspravuje a nakonec se většinou přetrhne.
Markéta Hrdoušková
Mami, co jsou to kozy?
A to je tahle otázka z mírnějších... "Mami, co je to šukat?" Jsem celkem otevřený rodič. Takže ve svých sedmi letech už moc dobře ví, jak se dělají miminka. Nicméně celý repertoár názvů tohoto procesu jsem mu ještě neodtajnila. Měla jsem nejspíš tušit, že to za mě udělají spolužáci.
Markéta Hrdoušková
Můj největší amígo
Z mateřské školky si toho moc nepamatuji. Matně si vzpomínám jen na obrovský knír pana školníka. Také na koloběžky s nafukovacími koly, o které byla vždycky rvačka a já si ji nikdy nevybojovala.
Markéta Hrdoušková
Píchněte do mě, doktore!
Dosud jsem s alternativní medicínou neměla zkušenosti. Tedy nepočítám-li samoléčbu ošklivého kašle, který mě přepadl před třemi roky na sklonku mongolské zimy ve třetím měsíci těhotenství. Tehdy jsem si v zoufalství nad skutečností, že mongolský doktor mi s vysokou pravděpodobností předepíše nějaký smrtící koktejl v duchu hesla "důležité je přežít zimu, případné následky léčby jsou proti tomu prkotina", přilepila na hruď obklad z hořčice a vypálila si tam obrovský čtverec. Poleptání hořčicí jsem následně léčila medvědím sádlem, které mi manžel přivezl z lovu. Tedy ne, že by skolil medvěda, ale zřejmě se spřátelil s nějakým mongolským lovcem natolik, že ten mu tuto vzácnost a mongolský všelék jako důkaz úcty věnoval. Dodnes věřím, že medvědí sádlo zabralo proti kašli i spálenině. A pokud ne, alespoň mi nezapříčinilo další újmu na těle. Tenhle způsob ošetřování je zřejmě dostatečně alternativní, ale nejsem si tak úplně jistá, zda se dá nazvat léčbou.
Markéta Hrdoušková
Zábava až do vyčerpání
Jsem vesměs introvertní bytost s nesmělým úsměvem, která si, když ji někdo náhodou osloví, vylije leknutím víno do výstřihu a při pokusu odpovědět se udusí jednohubkou.
Markéta Hrdoušková
Lidi, co se nestydí (fotoblog)
Cvičí, tančí, zápasí, zpívají, hrají pink-ponk, učí se na strunné nástroje, točí mečem nad hlavou. Ráda kolem nich chodím. Ráda je pozoruju. Je na co se koukat. Nikdo se neschovává, když mu něco nejde. Ritan park v srdci Pekingu funguje jako tělocvična, lidová škola umění, divadelní prkna, klub seniorů i mateřské centrum. A všude tam jsou. Lidi, co se nestydí.
Markéta Hrdoušková
Píchni ho, řízni ho, ať mu teče krev!
"Seš mrtvej!" Nejsem!" "Prásk! Tak teď už si!" Fascinují mě klučičí hry. Ať se snažíte, jak snažíte vychovat z nich pacifisty, stejně po sobě budou střílet.
Markéta Hrdoušková
Cvrček kanibal
Náš cvrček ztratil nohu. Byla jsem si naprosto jistá, že ještě před několika dny měl všechny. Propátrala jsem jeho obydlí a hledala jakékoliv pozůstatky připomínající hmyzí končetinu. Nic jsem nenašla.
Markéta Hrdoušková
Pro blaho lidu kojící krávy a stříbrný déšť
Žiju v zemi neomezených možností. V Číně se všechno dělá pro blaho lidu, a to je pane nějaká zodpovědnost! Zvlášť když je toho lidu tolik. To se nad lecčíms musí přivřít oko.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)