Kdyby děti byly na pérko...
Ráno bych je natáhla nejdřív v sedm hodin. Už žádné buzení v pět třicet! Protože by spaly celou noc, byly by vrchovatou měrou odpočaté, takže žádné vstávání zadkem nahoru. Nikdo by nekvičel a nekopal toho druhého. Nikdo by se mi nesápal do výstřihu a neřval "bubat!" A taky žádný z nich by nekňučel: "Já mám blbou náladu. Nechci do školky. Nechci jíst. Nechci si čistit zuby!" Místo toho by se děti samy oblékly, omyly si obličeje a s úsměvem svým rodičům popřály dobrého jitra. Tady někde by jim doběhlo pérko poprvé.
V klidném mezičase, kdy by nenatažené seděly u stolu a způsobně hleděly, přesně jak si to představoval jejich otec, bych připravila snídani. Nikdo by mi nedupal po nohou, nemlátil mě dudlíkem do kolena a neřval "bubat!" Ti dva starší by se nervali o houpačku a neschazovali se z ní po hlavě na zem. Nikdo by netrval na tom, že si sám připraví kakao a nevylil ho dvakrát na zem a jednou po stole. Zkrátka bych v úplném tichu případně za polohlasného prozpěvování lidových písní namazala chleby medem a uvařila čaj. Pak bych se šla převléknout, aniž by se mi při svlékání noční košile někdo pověsil na nohu a křičel "bubat!".
Poté, čistě oblečená a dokonce učesaná bych si sedla ke stolu, kde už by na mě čekal rovněž čistě oblečený muž, který hřeben už léta nepotřebuje. Usmáli bychom se na sebe a provedli rituál natažení dětí. Možná by snídaně neproběhla tak úplně v klidu, ale těch pár výkřiků, odběhnutí, sražení talíře na zem a pádů ze židle bychom snad přežili. Než by pérko doběhlo do konce, kluci by se ještě stačili rozloučit s tatínkem a políbit ho, než odejde do práce. Jakmile by za ním zaklaply dveře, pérko by došlo a oni by čekali sedíce na gauči, než bude čas jít do školky.
Já bych zatím naskládala nádobí do myčky a prádlo do pračky. To suché bych naopak složila a uklidila do skříní. Možná bych i vyžehlila manželovi košili. Vůbec nikdo by se přitom nesnažil vloupat do šuplíku s DVDčky a vytahat je na jednu hromadu případně omýt kuchyňskou linku záchodovou štětkou. Nikdo by nevřeštěl jako pavián a nebrečel, když ho ten druhý šťouchne loktem do oka. Neslyšela bych žádné: "Nech toho! Nech mě! A já s tebou nekamarádim, nejsi vůbec muj brácha!" Já bych pro změnu nemusela ječet: "Okamžitě toho všichni nechte, nebo vás zmydlim!!" A nikdo by mě netahal za triko a nehalekal: "Bubat!"
V devět hodin bych natáhla děti a poslala je vyčistit zuby a umýt pusy. Vymydlené a usměvavé by se pak samy obuly a oblékly (až na toho nejmenšího) a vyrazili bychom směr mateřská škola. Cestou bychom si povídali, co nás ještě ten den čeká, možná bychom se mohli naučit i nějakou básničku. Ve školce bych odevzdala paní učitelce dvě starší děti a dva příslušné klíčky a s batoletem se vydala na procházku nebo se vrátila na zahradu. Společně bychom pak uplácali pár báboviček a zhoupla bych ho na houpačce. Po vyvenčení bych nejmenšího nakrmila jablkem a s doběhnutým pérkem ho uložila ke spánku.
Uvařila bych oběd a jen tak obyčejně se věnovala sama sobě nebo něčemu bohulibému. Po obědě bych si v klidu vypila i kávu, aniž by se mi někdo sápal na klín a pokoušel se ze mě vymámit "bubat!" Když bych usoudila, že je čas na natažení batolete, probudila bych ho a nakrmila. Tyhle chvíle mám nejraději, protože už teď v roce a půl je jasné, že můj nejmladší je pravý muž. Jakmile se dobře vyspí a nají, je k sežrání. Po obědě bychom si nejspíš prohlíželi knížky a stavěli hrady z kostek, dokud by nedoběhlo pérko.
Odpoledne bychom společně šli vyzvednout brášky ze školky. Když by bylo hezky, strávili bychom zbytek dne venku a dokonce bych je možná v dobrém rozmaru pokaždé po doběhnutí pérka znovu natáhla. Dojít bych ho nechala až doma, před přípravou večeře. Nikdo by nevolal: "Mamí, já chci pít, otevři mi mlíko prosím!" "Mamí, já chci smrkat, kde mám kapesník?" "Mamí, on mě schválně bouchnul do hlavy!" "Mamí, poď sem, mně to nejde!" a "Mamí, mně to pořád nejde!" a "Mamí, ono se to rozbilo..." Nikdo by nerozšlapal uvařenou bramboru po celém bytě, nepraštil se do nosu a nevytřel předsíň všemi papírovými kapesníčky. Natáhly bychom je až před večeří, večerním mytím a pohádkou na dobrou noc.
Bylo by to skvělé. Možná. Žádný stres, křik a organizační chaos. Šetřila bych čas, svoje nervy i hlasivky. A nebo možná taky ne. Když o tom tak přemýšlím, vlastně bych o to vůbec nestála. Byla by to totiž strašná, ale opravdu ukrutná nuda.
Markéta Hrdoušková
Dny po tajfunu
Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe
Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...
Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře
Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán
Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Češi s kradenými věcmi v Rakousku při honičce s policií proráželi zábrany
Rakouská policie dnes v okrese Freistadt zatkla dvojici Čechů s kradenými věcmi vysoké hodnoty....
Kreslíř přežil útok na Bataclan, teď traumatizovaný spáchal sebevraždu
Francouzský kreslíř Fred Dewilde, který přežil teroristický útok na hudební klub Bataclan, spáchal...
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, v Káhiře se jedná o příměří
Izraelská armáda v úterž zahájila operace na východě Rafáhu, který leží na jihu Pásma Gazy a kde...
Zdechovský se musí omluvit Němcovi za meme. Odvolám se, říká europoslanec
Europoslanec Tomáš Zdechovský se musí omluvit advokátovi Petru Němcovi za protiprávní jednání na...
Prodej Krásného domu
Horní Podluží, okres Děčín
3 795 000 Kč
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)