Zmateni v tradicích
Mám tradice ráda. Vždycky jsem se zuby nehty snažila alespoň ty základní dodržovat, a to i v době, kdy jsem žila na opačné straně Zeměkoule. Tehdy jsme s kamarádkou v půli prosince v téměř čtyřicetistupňovém horku zapálily svíčku, pěly "Neseem váám noviinyy..." a zarputile matlaly vanilkové rohlíčky. Od té doby, co mám děti, je moje potřeba udržování tradic ještě větší. Začali jsme, jak jinak než Vánoci. Společně jsme pekli cukroví a já po večerech tvořila adventní věnce z vlastnoručně natrhaného chvojí a červených šípků. Protože jsme žili na malém městě, komerční šílenství a klíny do hlavy v podobě reklam "Ježíšek by koupil toato" nás pokojně míjely a my jejich masáž vnímali jen tak okrajově. Na Štědrý den jsem pak stírala slzy dojetí pod živým smrčkem ozdobeným sušenými kolečky pomeranče, když mimino ožužlávalo balící papír.
A pak jsme odletěli do Mongolska. Pobyt za hranicemi nám v těch tradicích nadělal tak trochu zmatek a vyzkoušel nás ze schopností improvizace. První překvapení jsem zažila při pokusu upéct linecké kroužky plněné marmeládou. Vzala jsem mongolskou mouku, máslo a cukr, český recept a vyrobila....drcený beton. Metodou pokus-omyl, jsem pak musela předělat všechny oblíbené recepty podle mongolských surovin. Ale co naplat, cukroví prostě nechutnalo tak, jako doma...
Další zklamání mě čekalo po zjištění, že všechny jehličnaté stromy v okolí Ulánbátaru jsou buď opadané modříny nebo borovice s první větví ve výši pěti metrů nebo suchá torza. Čekaly nás první vánoční svátky bez jediné zelené chvojky a první Štědrý den se stromkem z PVC. Vím, je to ekologické, ale na druhou stranu ozdobit takový plastikový smrček hořícími svíčkami, to vypadá na stoprocentně úspěšný pokus hodný pyromana. Takže jsme koupili naše první elektrická světýlka. Blikala modře, žlutě a červeně a kluci povykovali nadšením. Požáru jsme přesto málem neunikli, protože polystyrenový adventní věnec obalený pytlovinou a stužkami hoří úplně stejně dobře jako ten obalený chvojím.
Co chybělo úplně, byla vánoční atmosféra. Na ulicích jsme sice míjeli ozdobené vánoční stromky, ale vzhledem k tomu, že prostě tenhle svátek není Mongolům vlastní, byly to mnohdy spíš takové futuristické pokusy. Obrovského Santa Klause, kterému místo rukou čouhaly až do dubna z rukávů jen dráty, už nepočítám vůbec. Také nikde nebyl k sehnání balící papír, skořicové trdelníky ani svařené víno. Poprvé bylo vytvoření toho krásného vánočního tajemna a radostného očekávání doprovázejícího Ježíškovo narození jen a jen na nás. Nevím, jestli se nám to podařilo dokonale, ale Ježíšek nakonec přiletěl. Dětské oči zářily, stromeček barevně blikal, cukroví vonělo, kapr se usmažil a vánočka se mi mimořádně povedla.
Po oslavách Silvestra, 1. ledna, musely v našem tradičním programu také nastat změny. Nešli jsme na rodinnou procházku do lesa, protože ve čtyřicetistupňovém mrazu by nám po půlhodině odpadl nos, ale obšlápli jsme si třikrát ovó, posvátnou hromadu kamení, nechali tam dobrým duchům nějakou tu sladkost na zub a poprosili je o přízeň v dalších měsících. I naši kluci už chápali, že to se prostě musí a ochotně se podělili se zástupci mongoského spirituálna o bombony. Teď mě ale napadá, že letos nám tahle naše nová tradice bude chybět a nezbývá, než rychle najít nějakou čínskou alternativu.
V Mongolsku nám také přibyl Tsagan Sar neboli mongolský Nový rok. Ten se slavil nepravidelně, kolem února. Naši přátelé nás vždy pozvali do nějaké rodiny, my navlékli děti do mongolského národního kroje, délu, a šli jsme vzdát čest stařešinům rodu. Nechali jsme se líbnout na líce a poté si sedli kolem stolu a baštili búdzy (knedlíky plněné mletým masem). Pokud ten stůl stál v jurtě uprostřed stepi, mohli jsme si v přestávkách mezi jídlem jako bonus venku pohladit pobíhající novorozená jehňata. Já navíc úpěnlivě doufala, že nikoho nenapadne poctít mě několika plátky studeného skopového tuku odřezaného zpod ocasu celé ovce, trůnící uprostřed slavnostní tabule. Protože odmítnutí by bylo proti mongolskému bontonu. Následky přijetí a snězení by byly zřejmě proti jakémukoliv bontonu...
A pak jsme se znovu přestěhovali. Čekají nás další zmatky v tradicích, další změny a improvizace. Ale jedno je jisté. Nezáleží na tom, kde slavíte, ani jestli všechno odpovídá vašim jistotám, zažitým a léty prověřeným rituálům. Nejdůležitější je, že slavíte spolu a že se máte rádi. Tolik klišé. A navíc, já už jednu jistotu mám. Vánoční balicí papír se v Číně sehnat dá.
Napsáno pro Ona Dnes.
Markéta Hrdoušková
Dny po tajfunu
Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe
Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...
Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře
Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán
Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)