Mongolové se zlobí.

2. července 2008

Když jsme zvažovali pobyt v Mongolsku, jedním z hlavních důvodů pro byla skutečnost, že je to bezpečná země. Žádné války, žádné divoké převraty, žádné násilnosti. A ejhle. Než se rok s rokem sešel, hoří tu budovy a auta a v nemocnicích leží stovky raněných. Ještě nikdy jsem nežila v zemi, kde prezident vyhlásil výjimečný stav. Holt všechno je někdy poprvé....

David Hrdoušek - Den poté

V neděli se konaly volby do Velkého státního churalu. Volební komise sice zatím zveřejnila pouze předběžné výsledky, vítěz už se ale přihlásil. Mongolská lidová revoluční strana (neboli komunisté) údajně získala v parlamentu 44 z celkových 76 křesel. Vzhledem k tomu, že to zdaleka nebylo poprvé (komunisté s přehledem zvítězili v prvních demokratických volbách v roce 1992 i v těch třetích v roce 2000. Pouze v roce 1996 je demokraté převálcovali a ve volbách v roce 2004 byly výsledky tak vyrovnané, že se tito protivníci dokonce museli spojit ve společné vládě), očividně nikdo neočekával, co bude následovat.

Demokraté se se zatím nepotvrzenou porážkou nesmířili a byť předběžné výsledky odmítli uznat. Požadují nové volby, neb ty právě ukončené prý provázely podvody a předcházela jim nefér předvolební kampaň. Někteří domorodci tvrdí, že komunisté si zvláště ve venkovských aimacích kupovali hlasy za rýži a mouku. Příznivci demokratů se včera shromáždili vedle hlavního ulánbátarského náměstí před sídlem komunistů a zpočátku to vypadalo jen na mávání vlajkami, lahvemi od vodky nad hlavou a skandování. Když mi manžel volal v půl druhé z práce: "Zapni televizi, honem a řekni mi, co se děje!", vypadalo to ještě na celkem pokojnou demonstraci.

Kolem sedmé večerní jsem dostala sms od kamarádky: "Táhne se nám sem oknem nějaký smrad". Rádoby humorně jsem odpověděla: "Asi protestně pálejí kravské koblihy..." Pak jsem si pustila televizi a zírala s otevřenou pusou. Demonstranti, dá-li se tak nazvat dav rozvášněných převážně mladých mužů posilněných alkoholem, metal kameny na policisty snažící se bránit sídlo komunistů. Plastikové štíty měla jen první řada mužů v uniformách, ti ostatní se jim dost neúspěšně snažili schovat za zády a tlačit dav pryč od budovy. Když se muži pořádku museli stáhnout do obléhané budovy a skrz střepy v původně vchodových dveřích stříkali na demonstranty vodu, bylo mi jich až líto. Tohle prostě nemohli vyhrát.

O několik hodin později už byla budova v plamenech. Z rozbitých zčernalých oken vyskakovali mladíci s lahvemi whisky z vyrabovaného duty free shopu. Už ani velmi vzdáleně se to nepodobalo klidné demonstraci. Po prostranství pobíhali chaoticky lidé i policisté. Reportáží z ulic se prolínaly záběry z nemocnic. Řezné rány, spáleniny, zlámané končetiny, gumový projektil v oku, obvazy, krev. Násilnosti pokračovaly téměř celou noc. Bydlíme nepříliš daleko, takže jsem usínali s kulisou vzdáleného křiku, výstřelů, řinčení skla, houkání sanitek a požárních vozů a puchu požáru.

Před půlnocí vyhlásil prezident v hlavním městě čtyřdenní výjimečný stav. První v historii Mongolska. Platí zákaz prodeje alkoholu, shromažďování a vycházení po desáté hodině večerní. Před vypáleným a vyrabovaným komunistickým sídlem stojí obrněný transportér, policisté hlídkují v ulicích. Včerejší protesty nepřežilo pět lidí. Na 200 demonstarntů a 100 policistů a hasičů bylo zraněno. Přes 700 většinou opilých demonstrantů bylo zatčeno. Shořelo několik aut. Řádící dav spálil sbírku moderních obrazů v Galerii umění a snažil se prý podpálit i budovu Opery. Lidé v autobusech, kteří byli včera plni rozhořčení a nenávisti ke komunistům, dnes cestují docela tiše a se skloněnou hlavou. Organizátoři včerejších protestů údajně shromažďují své příznivce na okrajích města a jen čekají, až skončí výjimečný stav, aby znovu vtrhli do ulic.

Zdá se, že Mongolsko překročilo vlastní hranici a je z toho trochu zkoprnělé. Nikdo neví, co bude dál, jak tohle skončí. Zdá se těžko k uvěření, že by tenhle výbuch nespokojenosti měly na svědomí jen volby. Vždyť se tu demokraticky volilo už několikrát a demonstrovalo se tu také už několikrát a vždycky tak nějak "sametově". Tak proč?

Nejsem politolog a nejsem schopná vidět ekonomicko-politické souvislosti. Faktem je, že v téhle zemi, kde je průměrná mzda něco přes 200 USD měsíčně, v poslední době velmi výrazně vzrostly ceny, u základních potravin téměř dvojnásobně. Kilo masa stojí už 8 USD, litr mléka téměř 2 USD. S tímhle je těžké vyžít i pro rodinu, kde jsou všichni dospělí zaměstnaní. A v Mongolsku je přitom bez práce hodně lidí. Těsně po volbách zavřela v hlavním městě většina benzínových stanic stojany s kvalitnějším benzínem. Prý se bude zdražovat. A o tolik, že se to za běžného provozu nezvládne.

Lidé byli zkrátka nespokojení už dlouho před volbami. Lze jen doufat, že se političtí vůdci nějak dohodnou a přesvědčí své příznivce, že jako projev divokých mongolských genů včerejší "demonstrace" opravdu stačila. A pak už jen zbývá převědčit národ, že bude líp. No a my zatím budeme dál chodit nakupovat (pokud bude co), jezdit na výlety (pokud bude benzín) a chodit s dětmi na hřiště (pokud bude kam). Jen doufám, že nám na hlavě nepřistane nějaký ten Molotovův koktejl...

Takhle to na místě činu vypadalo dnes ráno, den poté: