Dny po tajfunu
Letošní rok se tajfunů urodilo. Vloni jich zas bylo málo, dokonce takový nedostatek, že Tchaj-wan trpěl nedostatkem vody. Považte, napůl tropický ostrov a nádrže na jaře zely skoro prázdnotou. To zřejmě tentokrát nehrozí.
Před měsícem přešel přes ostrov tajfun Soudelor. Ve chvíli, kdy teprve začal lámat větve, stromy a plnit koryta řek, jsem s dětmi bivakovala v Istanbulu na letišti a čekala na spoj do Tchaj-peje, který byl samozřejmě opožděn. Let trval jedenáct hodin a než jsme se přiblížili k Tchaj-wanu, měl už Soudelor splněno a mířil nad pevninskou Čínu. Přesto se o příletu nedá říct, že by byl klidný, naopak. Naše letadlo bylo jedno z prvních, které po výluce přistávalo a museli jsme trávit téměř tři čtvrtě hodiny "ve frontě" nad ostrovem. Kroužili jsme nad pobřežím v poryvech větru, stroj se propadal v turbulencích a skákal jak zdivočelý velbloud, déšť bičoval okénka a já se nesměla bát, protože děti mi věřily, že nespadneme.
Když nás o hodinu později vezl muž z letiště domů, poprve jsem viděla spoušť, kterou dokáže nadělat tajfun. Vypadalo to hrůzostrašně. Stromy, které rostly podél silnic desetiletí, ležely přes vozovku. Někdy nebylo kudy projet. Palmy měly očesané koruny, jak po zásahu šíleného holiče, který jim zanechal jen tu a tam okousaný list. Nebylo stromu, který by nepostrádal nějaké větve. Ty ležely všude po zemi jako zlámané končetiny. Záplavy listí. Ulámané a popadané cedule, bilboardy, reklamní poutače, kusy plechů a střech.
Ráno se Tchaj-pej vrhla do generálního úklidu. Nejen zaměstnanci městských úklidových firem, ale i stovky dobrovolníků odklízely nepořádek. Zvláště tu spoustu vyvrácených a polámaných stromů bylo třeba odstranit. Šlo to neuvěřitelně rychle a aleje u silnic, které tu jsou zcela běžné, brzy vypadaly jako hladová zeď. Strom, pařez, strom bez větví, pařez, pařez, strom. Zbylé stromy se upevňovaly, což je tu také obvyklé, kmenem do vidlice tří nebo čtyř kůlů zapíchnutých do země. Aby při poryvech větru o rychlosti až 230 kilometrů v hodině vydržely. Obyvatelé Tchaj-peje využili likvidace a odvozu pozůstatků po řádění Soudeloru k úklidu vlastních domácností, takže se na ulicích vršily hromady nejen větví a listí, ale i starého nábytku a jiného harampádí. Ty v průběhu dalších dnů mizely a město vypadalo překvěpivě brzy jako nové. Jen to množství chybějících stromů a mrzáčků bez větví ukazovalo na to, co má za sebou. A mělo za sebou skutečně výjimečnou událost. V kdysi nejvyšší budově světa, 500 m vysoké tchajpejské "Stojedničce," visí velká koule, která má za úkol vyrovnávat pohyby věže při zemětřeseních a tajfunech. Při Soudeloru se toto kyvadlo o průměru 6 metrů vychýlilo do strany o 1 metr, nejvíc ve své historii. Kromě materiálních ztrát také osm lidí přišlo o život. Jak už to bývá, někteří úplně zbytečně, třeba jako ti, kteří se šli při příchodu tajfunu podívat na pláž na vlny...
Před pár dny se začal přibližovat další tajfun. Nejdřív vypadal jen jako obyčejná tropická bouře. Zdálo se, že ostrov obejde ze severu. Pak zrychlil a zesílil. Dostal jméno Dujuan. Dujuan dorazil v pondělí, v den Moon festivalu, kdy se tchaj-wanské rodiny sejdou, vytáhnou grily na zahrádky, před domy na chodníky, pod mostní oblouky k řece a slaví, že jsou spolu. O Moon festivalu se kromě grilovaného masa, což je zřejmě tchaj-wanská specialita, jedí hlavně měsíční koláčky, kulaté jako měsíc v úplňku. Legenda vypráví, že v tento den, či spíše noc, na měsíci pláče krásná Chang'e pro svou ztracenou lásku.
Předevčírem tedy plakala opravdu hodně. Už v pondělí odpoledne tchaj-pejská radnice vyhlásila "tajfunové volno" pro zaměstnance a školy. Odpoledne vítr zesiloval, pršelo. Nejstarší syn odešel za kamarádem. Zbytek rodiny koukal z okna na stromy ohýbající se skoro až k zemi, podpůrným kolíkům navzdory. Už se nedalo říct, že prší, venku bylo něco jako vodopád, který vichr rozstřikoval všemi směry včetně toho odporujícího gravitaci. Občas se na ulici někdo objevil, dokonce pár zoufalců pokoušelo otevřít deštník, což se jim podařilo přesně na zlomek sekundy, než se obrátil naruby. Člověk se jen divil, že po zkušenostech, které musí s tajfuny mít, se o to pořád pokouší.
Pak naší pozornost zaujal člověk na střeše, podotýkám, že rovné střeše. I tak v té lomcující vichřici a průtrži bojoval o rovnováhu a zřejmě se snažil vyčistit nějaký odpadový kanál. Překvapivě nespadl, ale živý zmizel v jakémsi otvoru. Rychle se stmívalo a vítr lomcoval skly tak, že jsme pro jistotu přestěhovali dětské postele dál od oken. Přišel čas, kdy bylo potřeba dojet si pro nejstaršího. Půl šesté večer, už byla tma. Hned za první zatáčkou jsme museli objíždět strom padlý na silnici. V zápětí nám poryv větru téměř hodil pod kola muže na skůtru. Jiný o kus dál se celkem marně pokoušel zvednout svůj stroj z louže. Tyhle "motorkáře" opravdu nechápu. Jejich řidičské schopnosti je řadí mezi potencionální sebevrahy i v bezvětří za slunečného poledne, což teprve v takových podmínkách. Jinak ale všude vládla celkem pohoda, některé obchody byly stále otevřené. O dvě ulice dál ale byla tma, vypadla elektřina. Míjeli jsme ulomenou poštovní schránku a vyhýbali se větvím. Před kamarádovým domem jsem vyskočila z auta, během sekundy jsem byla mokrá od hlavy k patě a málem jsem skončila zadkem na chodníku. Udržet se na nohou byla skutečně námaha, a to jsem to měla k hlavnímu vchodu necelých deset metrů.
Zbytek noci uběhl v klidu. Kvílení vichru ve škvírách dveří a oken, rány kdesi v útrobách domu, déšť bušící do oken a houkačky sanitek a hasičů venku v ulicích nepočítám. Ráno už byl skoro klid. Ne tak u nás doma, protože dětem zrušili školu. Tajfun byl už sice pryč, ale zřejmě bylo lepší udržet co nejméně lidí a automobilů v ulicích, aby byl prostor na úklid.
Dujuan na první pohled nezpůsobil takovou spoušť jako Soudelor. Bylo znát, že ty stromy, které měly spadnout, už před měsícem spadly. Na ulicích ležely hlavně větve a malé úzké stromky, které nebyly dostatečně upevněné kolíky a vítr je vyvrátil. Taky jsem viděla vytlučená okna a potrhané reklamní cedule. Všude už se zametalo, lidé snídali v pouličních jídelnách. Tajfun zabil dva lidi a více než tři sta bylo zraněno. Dva koncerty Bon Joviho byly zrušeny, což údajně zlomilo srdce jak jemu, tak jeho fanouškům. Zelenina a ovoce zdraží až čtyřnásobně, protože Dujuan způsobil škody na úrodě. Obchody vyprodají balenou pitnou vodu, protože vodu z vodovodu je lepší pár dní nepít. Ale život jde dál a Bon Jovi prý přijede příští rok.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe
Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...
Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře
Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán
Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Markéta Hrdoušková
Až budu volit prezidenta, mami....
Tak máme za sebou první politickou debatu. A to tomu nejstaršímu není ještě ani devět.
Markéta Hrdoušková
Psí podraz
"Jedny ty noviny s psama, prosím!" Kluk ve frontě přede mnou byl tutově prvňáček. Z kapsičky na krku se snažil vyhrabat kapesné. Našel sedmnáct korun a ty noviny stály devatenáct.Vypadal děsně smutně a tak jsem mu ty dvě koruny dala. Vzápětí jsem toho litovala. Za svoje kapesné si odnesl (kromě zpráv o methylalkoholových mrtvých, které, alespoň doufám, číst nebude), dvě samolepky. Na jedné byl zadek z dalmatina.
Markéta Hrdoušková
Pozitivní motivace
Mělo by to prý fungovat mnohem lépe než hrozby a trest. Respektovat je. Promluvit si s nimi, vysvětlit proč a půjde to samo.
Markéta Hrdoušková
Mateřská logistika
Kdysi dávno jsem si myslela, že logistika úzce souvisí s logikou. Že přesun věcí a lidí v čase a prostoru musí podléhat určitým pravidlům.
Markéta Hrdoušková
Proč ta hysterie?
Poslední dva dny masochisticky pročítám diskuse o domácích porodech. Ať se snažím pochopit argumenty i emocionální výkřiky odpůrců sebevíc, pořád mi to neštymuje.
Markéta Hrdoušková
Takové slušné děti
Pravidelně cestou do školy míjíme tři dědoušky. Někdy už za supermarketem, jindy až u přechodu, záleží na tom, jaké zpoždění máme. Jdou a povídají si.
Markéta Hrdoušková
Zlaté české ručičky
Nevím, zda je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ale vím, že mnohem horší je přestěhovat se do bytu, který zároveň rekonstruujete. To je akce pro opravdové labužníky.
Markéta Hrdoušková
Porodem to nekončí...
Mluvím o pupeční šňůře. Vypadá to jednoduše. Mimino se narodí, doktor udělá šmik a máme tu nového odděleného člověka. Ale tak to není. Pupeční šňůra zůstává ve virtuální podobě a někdy bývá mnohem pevnější, než ta skutečná. Celá ta dlouhá následující léta se různě natahuje, smršťuje, trhá, uzluje, vyspravuje a nakonec se většinou přetrhne.
Markéta Hrdoušková
Mami, co jsou to kozy?
A to je tahle otázka z mírnějších... "Mami, co je to šukat?" Jsem celkem otevřený rodič. Takže ve svých sedmi letech už moc dobře ví, jak se dělají miminka. Nicméně celý repertoár názvů tohoto procesu jsem mu ještě neodtajnila. Měla jsem nejspíš tušit, že to za mě udělají spolužáci.
Markéta Hrdoušková
Můj největší amígo
Z mateřské školky si toho moc nepamatuji. Matně si vzpomínám jen na obrovský knír pana školníka. Také na koloběžky s nafukovacími koly, o které byla vždycky rvačka a já si ji nikdy nevybojovala.
Markéta Hrdoušková
Píchněte do mě, doktore!
Dosud jsem s alternativní medicínou neměla zkušenosti. Tedy nepočítám-li samoléčbu ošklivého kašle, který mě přepadl před třemi roky na sklonku mongolské zimy ve třetím měsíci těhotenství. Tehdy jsem si v zoufalství nad skutečností, že mongolský doktor mi s vysokou pravděpodobností předepíše nějaký smrtící koktejl v duchu hesla "důležité je přežít zimu, případné následky léčby jsou proti tomu prkotina", přilepila na hruď obklad z hořčice a vypálila si tam obrovský čtverec. Poleptání hořčicí jsem následně léčila medvědím sádlem, které mi manžel přivezl z lovu. Tedy ne, že by skolil medvěda, ale zřejmě se spřátelil s nějakým mongolským lovcem natolik, že ten mu tuto vzácnost a mongolský všelék jako důkaz úcty věnoval. Dodnes věřím, že medvědí sádlo zabralo proti kašli i spálenině. A pokud ne, alespoň mi nezapříčinilo další újmu na těle. Tenhle způsob ošetřování je zřejmě dostatečně alternativní, ale nejsem si tak úplně jistá, zda se dá nazvat léčbou.
Markéta Hrdoušková
Zábava až do vyčerpání
Jsem vesměs introvertní bytost s nesmělým úsměvem, která si, když ji někdo náhodou osloví, vylije leknutím víno do výstřihu a při pokusu odpovědět se udusí jednohubkou.
Markéta Hrdoušková
Lidi, co se nestydí (fotoblog)
Cvičí, tančí, zápasí, zpívají, hrají pink-ponk, učí se na strunné nástroje, točí mečem nad hlavou. Ráda kolem nich chodím. Ráda je pozoruju. Je na co se koukat. Nikdo se neschovává, když mu něco nejde. Ritan park v srdci Pekingu funguje jako tělocvična, lidová škola umění, divadelní prkna, klub seniorů i mateřské centrum. A všude tam jsou. Lidi, co se nestydí.
Markéta Hrdoušková
Píchni ho, řízni ho, ať mu teče krev!
"Seš mrtvej!" Nejsem!" "Prásk! Tak teď už si!" Fascinují mě klučičí hry. Ať se snažíte, jak snažíte vychovat z nich pacifisty, stejně po sobě budou střílet.
Markéta Hrdoušková
Cvrček kanibal
Náš cvrček ztratil nohu. Byla jsem si naprosto jistá, že ještě před několika dny měl všechny. Propátrala jsem jeho obydlí a hledala jakékoliv pozůstatky připomínající hmyzí končetinu. Nic jsem nenašla.
Markéta Hrdoušková
Pro blaho lidu kojící krávy a stříbrný déšť
Žiju v zemi neomezených možností. V Číně se všechno dělá pro blaho lidu, a to je pane nějaká zodpovědnost! Zvlášť když je toho lidu tolik. To se nad lecčíms musí přivřít oko.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4337x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- moje mongolská spolubojovnice
- Jana
- detektivní agentura
- máma právnička
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- žena a máma se smyslem pro humor
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)